Panická hrůza z porodu-Vaše porodní zážitky

nemám osobní zkušenost, ale před půl rokem rodila kamarádka - celý její těhotenství jsem si z ní dělala srandu, že musí myslet positivně, že to bude v pohodě a že mimčo bude za chvíli venku... ona vždycky volala a říkala, myslím positivně, bude to trvat max. dvě hoďky - já se smála a říkala dobře děláš děvče, vůbec se nestresuj, když budeš positivně myslet bude to rychlovka, byla prvorodička - v 0:15 odjížděli do poro... v 2:45 byl venku kluk jak buk
můj pohled je na to takový, že to asi teda bolí, ale pokud se někdy k nějakýmu těhotenství dohrabu, chtěla bych to všechno prožít přirozeně bez prášků, epiduralu a jiných berliček... říkám si, že když jsem v 16ti zvládla s vykloubeným loktem (byl šouplej asi o 10cm) dojít po svejch 10 km pro pomoc, tak že bych ten porod mohla zvládnout taky...
rodilo se odjakživa, porody ve středověku např. musely být docela chuťovka a kolik ženskejch to zvládlo...

Cha,tak ze začátku jsem se holila sama,když trochu víc porostlo břicho tak vypomohl manžel a ke konci jsem měla břicho tak velké a spadlé dolů,že jsem to nechala na nemocnici...
U druhého porodu to bylo tak rychlé,že mi nestačili dát ani klistyr a oholili mě jenom narychlo dole kvůli nástřihu a ten jako by bobr mi zůstal

Jo,tak s tím musím souhlasit

Sice jsem nečetla všechny příspěvky. Ale víš, co je zajímavý, že jak si těhotná - tak hormony tě naprosto zbaví strachu. Celej život jsem měla hrůzu z porodu, prostě to pro mě byla noční můra, všichni okolo mi vyprávěli děsivé historky. Najednou jsem byla těhotná a strach byl pryč - naprosto. První porod bolel, potrhala jsem se, 6týdnu jsem si nesedla - ale naučila jsem se tam rozdýchávat kontrakce.
Ještě měsíc před druhým těhotenstvím jsem se při představě, že budu rodit, skoro rozbrečela. Najednou jsem se byla těhotná a strach byl pryč. Jenže druhej porod byl naprosto bez bolesti, díky epiduralu a správnému rozdýchání kontrakcí, a bez šití.
Porod samotnej nebolí, tak se nekoukej na žádný videa. Bolí to před tím.

No nevím, myslím že je to u každého jiné. Já měla těhotenství bezproblémové(byla bych klidně těhotná hned znovu), ale z císařského řezu jsem se dostávala ještě měsíc a rozhodně mi to bezbolestné nepřipadalo. Celých pět dní v porodnici jsem prosila o injekce proti bolesti Břicho mám tou jizvou přeštípnuté, jizvu i úpravách laserem nic moc a okolí necitlivé. Ale zase nevím jaký bych měla vaginální porod, třeba by to bylo ještě horší

V době svého prvního těhotenství jsem se nebála, protože jsem nevěděla do čeho jdu. Pak jsem při porodu zjistila, že mám sebevražedné sklony - živě jsem si představovala, jak se střílím do hlavy (12 hodin utrpení).
Pokud už ted víš, že se na to necítíš, pochybuju, že až budeš těhotná, hormony zařídí, že ti to bude jedno. Takže budu opakovat, co už bylo napsáno - až to bude aktuální, rozhodně skoč za psychologem, at ti napíše papír, že seš zralá na císaře

Delbinko, ještě k příspěvku, maminky mi dají za pravdu, porod je teprve začátek a rychle na něj zapomeneš ať už je jakýkoliv, ale ty starosti, obavy o mimi a strachy teprve nastanou. Proti tomu je celý porod hračka ! Bude stačit kojení Nejdůležitější je chtít a nebýt těhotná "protože to jeden chce, musíte chtít oba a především ty, protože péče bude většinou na tobě. Já k tomu dospěla ve 29 letech a ve 20 jsem neměla ani myšlenku na to že budu maminou to mi věř. a nechat si radit ted když ještě nejsi ani těhotná jak na císaře je podle mě pitomina.

Jojo já myslím, že ženská k tomu musí tak nějak dospět, že chce dítě. Já to takhle měla u druhého. Dala jsem si pauzu 11let než jsem šla do druhého. Prostě jsem se na to necítila, ikdyž partner chtěl další těsně za sebou. Nelituji toho, že jsem počkala. Ted si malou užívám víc než prvního prcka v 23.

Nevidím na tom nic špatného, chápu tě a souhlasím.
Holky ruku na srdce, když by jste si mohly vybrat pro sebe a pro své dítě život s chlapem, který má peníze, milujete ho a nemusely by jste obracet každou korunu, nebo život a chlapem, který má hlukoko do kapsy a stěží platíte hypotéky, spoustu věcí nemůžete koupit, neb na ně nemáte a nikdy mít nebudete, co zvolíte?Nedivím se Delbince, že nechce přijít o tohodle prince, protože rozum jí říká, že nikoho lepšího by ani potkat nemusela.A co se týče mimča, tak chce ho dát svému muži z lásky a je logické, že chce pro své dítě to nejlepší a snadný život, kdy mu bude moci dopřát vše, co bude potřebovat.
Takže Delbinko z těch řečí si nic nedělej, o mimču si promluvte, pokud se pro něj rozhodnete,najděte si dobrou porodnici, kde tě budou hýčkat a maximálně ti vyjdou vsříc a neboj, vše dobře dopadne.Až mimi uvidíš, budeš moc štastná a na případnou bolest, která není zas tak hrozná hned zapomeneš.
Přeju ti hodně štěstí a držím palečky.

Kojení a vůbec krmení mimča není nic strašného, je to krásná chvíle mezi maminkou a miminkem. Dodnes vzpomínám na to, jak děti pily, byly spokojené, dívaly se na mně a nebo pomalinku usínaly.A naprosto nejkrásnější období bylo, když byly ještě malinké.Upusinkovala bych ty malé ručičky a nožky.Holky nestrašte.Já bych ty chvíle nevyměnila za nic na světě.

Tak pod to bych se podepsala.Přesně takhle jsem to myslela jen jsem nevěděla jak to vyjádřit.Jak jsem v zahraničí a nekomunikuji v češtině tak mám občas problém vyjádřit se tak jak bych chtěla a někdy to vyzní hloupě.Děkuji za podoporu,určitě to s přítelem popřípadě i psycholožkou proberu. Jen by mě docela zajímalo jestli v Čr takové dobré porodnice kde si tě hýčkají existují.

Reaguji na Delbinka:
Já myslím, že žádnou psycholožku nepotřebuješ.To co prožíváš je normální, každá máme strach, že to bude děsně bolet, protože ty, co postrašit chtějí, tak to vesele dělají.Bolí to, jak se v první době tělo připravuje a ty se otevíráš a pak už máš jen pocit tlaku, jako když bys nutně chtěla na velkou a prostě tě to nutí tlačit.Bolest to není nijak šílená, dá se to vydržet.Určitě jsi zažila nějakou bolest při menstruaci, nebo tě někdy hodně bolelo břicho a záda.Tak toto je prostě intenzivnější, ale trvá to chvíli, jde to v jakýsi vlnách.Chvíli bolest, pak nic, pak bolest, zase klid. Já taky špatně snáším bolest a vydržela jsem to bez křiku.Měla jsem tam manžela, který mne držel za ruku, opakoval mi, že vše dělám dobře, jde to skvěle a jak moc mne miluje.No a jak uvidíš mimčo, mozek ti vše špatné okamžitě vymaže.Ten pocit se nedá popsat, je to prostě absolutní štěstí a úleva. Porodnice, které hledáš určo jsou, stačí se mrknout na recenze a doporučení.Mají většinou logo Baby friendly.Není problém soukromý pokoj a nadstandatrní péče.Opravdu to bude dobré, neboj.Kdyby to bylo tak strašné, jak všichni popisují, proč by ženy po prvním porodu chtěly další děti?

porodnictví je v ČR na hodně dobré úrovni. Když mi kamarádka popisovala, jak její sestra rodila v Itálii ... no děkuji nechci, někde není vůbec běžné rodit v porodnici, ale doma a pálky za porod v Austrálii jsem málem nerozdýchala. Kamarád mojí kolegyně z práce platil radši letenku svojí známý zdravotní sestře, aby se přijela starat o jeho ženu.
Já mám porod ještě před sebou a pěkně mi lezou na nervy lidi, co se mě neustále dokola ptají, jestli už se porodu bojím... Ježiš, tak ven to musí a asi to bude bolet, ale nebojím se. Opravdu bych ale nepátrala po hrůzostrašných historkách z porodních sálů a na uječený ženský z filmů už bych vůbec nedala. Tím si tu fobii jenom prohloubíš.

Reaguji na Delbinka:

mě přijde jaksi předčasné řešit a myslet na porod pokud ani nejsi těhotná.Obavu má asi každý , ale zvládly to všechny tak to dokážeš také. Nejhorší je kdyži v okolí někdo kdo již rodil začne přesvědčovat a vsugerovávat ostatním zatím netěhotným jak je to strašný. Každá jsme jiná někdo rodí lehce někdo s bolestmi , každý máme jiné dipozice s tím vším se prostě musí dopředu počítat, navíc je to bolest na , kterou se rychle zapomíná.Takže já osobně bych to tak nedramatizovala

souhlasím, že zdravotnictví v ČR je na vysoké úrovni, pokud srovnám třeba s nemocnicemi v Irsku, nebe a dudy, ale padněme na zem, ROZHODNĚ si tě nikdo v porodnici hýčkat nebude, pro personál je to rutinní záležitost, člověk je samozřejmě vděčný za vlídné slovo, úsměv, ale růžově bych to nemalovala, nejedeš na dovošku do hotelu, očekává se od tebe spolupráce, pokora, sestry a porodní asistentky bývají vstřícné, od doktorů bych to ani nečekala