Ahoj všem.
Už nevím, na koho jiného se obrátit a cítím potřebu se vypsat, někomu o svém problému říct, svěřit se a stejně tak jsem zvědavá na vaše názory a reakce.
Mám vcelku už dost vážný problém. Duševní problém. Trpím nevyrovnaností a především nízkým sebevědomím. Abych to celé přiblížila.. na začátek bych napsala, že nejsem vůbec ošklivá, myslím, že jsem sympatická a pěkná. Postavu mám vypracovanou. Našla jsem si přítele a jsme spolu asi rok. Je velice přitažlivý a vím, že se líbí ženám. Je to nejhezčí chlap, se kterým jsem doposud byla. Přijde mi bezchybný. Jenomže já začala být kvůli tomu strašně žárlivá. Když jsem sama na veřejnosti, cítím se dobře, sebevědomě, fajn, uvolněně, ale když jsem ve společnosti lidí, především žen, s přítelem, jsem hodně nesvá. Cítím se méně atraktivní, než ostatní ženy, neustále hledám, v čem je kdo lepší než já a dost pozoruji, zda se některá ze žen příteli libí, či on jí. Cítím ohrožení v každé jiné ženě. Cítím se pak bezdůvodně ublížená a jsem schopná příteli ztropit absolutní scénu, chovám se jako trapná pipina, vím to. Strašně mě moje emoce a pocity ubíjejí. Zajímavé je, že takovéhle deprese mě vždy přepadnou, když vysadím HA a mám to dostat. Nejsou to jen tak nějaké deprese, ale vážně deprese, záchvaty a návaly vzteku a nenávisti sebe samotné i světa kolem, obviňování přítele, jsem protivná a zlá, nekompromisní. Po takové scéně přijde pláč bezmoci a obrovský stud. Ponižuji se a také se poníženě cítím. Vím, že je mé chování příšerné. Už jsem podobné deníčky četla. Mám strašný strach, že mi přítele nějaká vezme nebo spíš že mě opustí pro jinou. Jsem ublížená z minulosti. Je to závislost na partnerovy a také chronická, nezdravá žárlivost. Ničí mi to nejen úžasný vztah, ale celkově život a pohled a postoj k sobě samotné. Byla jsem u psycholožky, ale ta mi řekla, že nemá pocit, že mám problém a rozloučili jsme se. Před pár dny jsem opět ztropila žárlivou scénu, včera jsem vybouchla znovu.. což už přešlo hranice. Přítel mi řekl, že mě takhle nezná. Rozhodla jsem se objednat rovnou na psychiatrii a řešit tento problém jako nemoc vyvolanou nejspíš zážitky z dětství a zklamáním v minulých vztazích. Jaký na to máte názor? Myslíte, že se takový problém dá vůbec vyřešit? Nasadí mi snad antidepresiva? Nemáte s něčím takovým někdo zkušenost, popř. zkušenost s přístupem psychiatrů, léčbou něčeho takového? Už jsem vážně absolutně zoufalá a ačkoliv si svůj problém uvědomuji, neumím ho v sobě vůbec potlačit, natož změnit. Přijdu si jako chycená v pasti, jako úplná troska, psychicky na měkko...
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Nevyrovnanost, nízké sebevědomí, duševní slabost
Na psychiatrii ti akorát nasadí Rivotril nebo nějaké podobné chemické svinstvo, z kterého budeš apatická a přibereš. Podle mne máš nějak příliš výrazný PMS a od toho se to vše odvíjí. Buď nevysazuj HA, nebo zkus využít přírodní prostředky : bylinky, pupalkový olej ( ten je vůbec dobrý, na pleť, při nedostatku slunce, ... ) , správná výživa bohatá na B a D vitamin, sport, atd. Nenič si zdraví psychofarmaky, to je až ta najzažší možnost.
Poslat SZReaguji na dadabus: Nejde pouze o léky. To mě jen napadlo a nechci je brát, vím, jaké je to sv*nstvo. Zkusím to říct i na gyndě, třeba by mohla vědět.. jsou to neskutečný výkyvy nálad a ze mě se stává opravdu nesnesitelná ženská..
Proč zrovna oblbovák Rivotril? Nějaká lehčí antidepresiva by byla určitě fajn a garantuji ti že nikdo nic nepozná, kromě změny k lepšímu. Žádné svinstvo to není, to je nějaký zakořeněný přežitek z doby minulé. To už je větší svinstvo ta HA kterou bere. K čemu je žít tak zpackaný život, hlavně když z přesvědčení nebude brát "léky na hlavu"? K ničemu. Sama si nepomůže. Potřebuje se dostat do stavu, kdy se na všechno dokáže podívat s nadhledem a objektivně zhodnotit, na to Rivotril a podobné oblbováky absolutně nejsou vhodné, narozdíl od antidepresiv.
Z mý zkušenosti je psychiatr někdo, kdo píše léky a o víc se nezajímá. (asi na to ani nemá prostor), možná nějaká záchranná pilulka ano - na vyjimečný případy. A nejsem odpůrce antidepresiv, lepší než se zbytečně trápit. Ale v tvém případě si myslím, že ti to vyvolává - jak sama říkáš - něco z minulosti. A to je nejlepší zpracovat prostřednictvím terapie. Ideálně regresní - kdy se do té situace vrátíš a zpracuješ to znovu a lépe. 
Také bych asi zkusila vysadit antikoncepci. Já po ní trpěla fakt velkou nespavostí a částečně i úzkostmi.
Já také byla u psycholožky a ta mi řekla, že to nepotřebuju, že v hlavě to mám srovnané. Ale o tom to není, důležitý je jak to cítíš. Proto jsem si našla terapeutku a s ní jsme tyhle problémy z velké části vyřešily.
Reaguji na dadabus: Reaguji na slimatko: Reaguji na Rebarbora: Holky, psala jsem dnes nový deníček a myslím, že jsem tomu přišla na kloub.. jsem si skoro jistá, že za mojí nevyrovnanost a nálady jako na horské dráze může hormonální antikoncepce. Potvrdila jsem si to u plno lidí, v plno recenzích, na youtube, že za to mohou prášky.. tak snad žádná antidepresiva, pouze vysadit HA.. snad.
Reaguji na Etheska: s tím souhlasím, já jsem po vysazení HA bez problémů vysadila i antidepresiva, což bylo do té doby nemyslitelné. Prostě už jsem je nepotřebovala. Tak snad to bude i tvůj případ.
méně než
10 příspěvků
Z mých zkušeností je psychiatr člověk, co předepíše léky a více se nezajímá....... protože mě téměř úplně vyléčily 
Přes tři roky jsem se trápil generalizovanou úzkostnou poruchou (tehdy jsem neznal diagnozu), až mě myšlenky na sebevraždu dohnaly k psychiatrovi. Dostal jsem antidepresiva (což není žádný oblbovák. Snad polovina lidí nezná rozdíl mezi bonzodiazepaminy a antidepresivy) a zhruba po dvou, třech měsících u mě téměř úplně úzkosti ustaly.
