Ahoj od mala (snad od 2 let) trpím velkým strachem o sebe. Mám od mala také fobii ze zvracení. Bojuji s tím celý život. Chodila jsem k několika psycholožkám. I když ta největší deprese, strach, úzkost ustoupí, je to jen na chvíli. Po nějakém čase se vrátí a já jsem tam kde jsme byla, plus se mi přidá nějaký nový strach navíc. Žiju stále ve strachu, bojím se na výlety protože by mi tam bylo špatně. Někam jedu a neužívám si to, protože se bojím že třeba omdlím ( mám to stále v nějaké míře, někdy je to ale lepší mám strach malý, ale některé období to myslím že endělám nic jiného než ymslím an svůj strach), nebo že se pozvracím. Hned se vydím v nemocnici, mám také strašný strach z dokotů a bolesti. Ze stresu mám nevolnosti od žaludku. A teď mě to trápí hlavně ve škole. Někdy tam ráno prostě nedokážu jít ( a někdy když už se donutím, tam sedím, bolí mě žaludek, chce se mi zvracet, je mi na omdlení a myslím ejn na špatně a nedokážu se vůbec na nic jiného soustředit), a teď jen doufám že nemám až příliš absence. Potřebovala bych nějakou radu jak se aspoň trochu zbavit strachu. Ale enchci brát nějaké antidepresiva. Děkuji Máte něco podobného? Budu ráda za všechny komentáře a rady

Cituji kovadlinka: Máte něco podobného? Budu ráda za všechny komentáře a rady

já jsem to taky mívala asi dva měsíce jsem chodila do školy každý den s tím že omdlím, prostě jsem si to vsugerovala a taky že jsem několikrát omdlela ale to musíš prostě překonat říct si že ti nic není a překonat!!

arrow
profile_image
zewnice
od 26. 12. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

ahoj na lepší psychiku se užívají zvýšené dávky hořčíku a vitamínu B... zkus si třeba najít nějakou činnost-koníček, která tě bude naplňovat a zabaví tě... myslím si, že myslet neustále na to,, že mé tělo je v nepořádku a vidět se v nemocnici, tak na to je život příliš krátký, měla by sis užívat a ne myslet na takové věci... taky jsem jednu dobu pořád myslela na to, že mi něco je, že jsem nemocná a takové věci a přitom jsem nemocná být nechtěla přišlo mi to spíš jen jak kdybych chtěla aby se o mě někdo staral nebo litoval..nejde to ani popsat.. noa prostě jsem si to zakázala... a teď jsem v pohodě a jsem spokojená a taky užívám to béčko a hořčík..

arrow
profile_image
Lorrina
od 17. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Tak já se taky bojím, že když někam půjdu, bude mi tam špatně Dávám si bacha na to, co jím a piju, nepiju alkohol, aby mi nebylo špatně, ten pocit točení hlavy se mi vůbec nelíbí... nejím obvykle kupované pomazánky atd.

Tady v čr je to ještě ok, ale nejvíc se bojím v zahraničí, co bych tam dělala, kdyby mi bylo náhle špatně nebo kdybych dostala třeba slepák, někde na dovolené? Nebo mi bylo špatně z tamní stravy, vody...

My si asi ten život moc neužijeme, ale nedá se s tím nic moc dělat, podle mě. Člověk se toho strachu na chvilku zbaví, a potom dostane např střevní chřipku, a je to zpátky

měla jsem to samé, plus ještě strach například z infarktu, trvalo to snad dva roky... podle doktorů jsem byla zdravá, u psychologa jsem nebyla, řekla jsem si, že se s tím dokážu vyrovnat sama. zcela chápu, co prožíváš a je to opravdu peklo, nicméně jediné, co mi pomohlo je povznést se nad to. já se tím zabývala každý den, byla jsem strašně nešťastná, že nemohu normálně žít, ale jednoho dne jsem si řekla: no tak co, prostě už to nějak dopadne, nějak si ten život odžiju (na sebevraždu jsem vážně nikdy nepomýšlela, tak co jiného zbývá? , snažila jsem se zabavit různými činnostmi, když mi bylo zle, tak jsem to zhluboka prodýchala, v hlavě se vědomě snažila myslet na něco jiného, třeba na kroky tance a písničky ve škole jsem se taky nemohla na nic soustředit, bylo to vážně strašné, ale musíš vydržet, postavit se strachu a ještě lépe - všechny nepříjemné situace vyhledávat, nebát se jich! tím, že je překonáš, tak se "uzdravíš". Možná si to teď nedokážeš představit, ale musíš si uvědomit, že tvůj problém je jen v psychice, jsi zdravá, špatně se ti neudělá, není žádný důvod, aby ti bylo zle. a na výlet jeď, já jsem pak nakonec byla vždy ráda, že jsem jela a posílilo mě i to, že jsem se překonala. u mě to totiž ve většině případů bylo tak, že mi špatně jen bylo, ale nakonec jsem nezvracela, ani neomdlela. přeji hodně štěstí a výdrže, to určitě zvládneš, uvidíš! plně v to věřím

Reaguji na Ashley9: já si myslím že by ti psycholog ani nepomohl, s tímhle se prostě musíš poprat sama, vem si že by zakladatelka brala antidepresiva- z nich taky může být někomu zle a nebo může zase přibrat na váze..

Reaguji na everything.is.possible: je to možné, jen by do mě akorát rvali prášky na uklidnění a to jsem vážně nechtěla

arrow
profile_image
mardererova
od 28. 1. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na Lorrina: Tak nejsem sama, dělám to samé pořád kontroluji datum spotřeby, nepiji pití, které mám otevřené déle jak 1den apod... obtěžuje mě to, pořád na to myslet..

arrow
profile_image
Lorrina
od 17. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na mardererova: Já si na to nějak zvykla...s těma déle otevřenýma lahvema - používám je na zalévání květin, ale snažím se dopíjet včas, abych pak nemusela uvažovat, jestli se to ještě dá pít.

A taky máš obavy z náhlé zdravotní příhody na dovolené nebo někde v lese, mimo dostupnost civilizované zdravotnické pomoci?

arrow
profile_image
mardererova
od 28. 1. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na Lorrina: Když v tom lese nejsem sama tak ne. A dovolené mě neberou taky z těchto důvodů, ale největší hrůzu mám z obchoďáků, tam jsem fakt ve stresu, že něco příjde

arrow
profile_image
Lorrina
od 17. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na mardererova: Tak obchoďák mi nevadí, tam je to město, blízko nemocnice, kdyby něco.

Horší představa je, že si odjedu někam k moři a dostanu tam slepáka nebo otravu jídlem, pak už to vidím: nemocnice, kde se nedomluvím, kde mi udělají kdovíco (viz jeden případ v TV), pokud o mě teda postarají, a dopadnu kdovíjak.

Taky mám třeba obavu z alergické reakce, proto např léky, které jsem ještě neměla, nejím, pokud to není nutné, a nebo je užiju s obavama a sebepozorováním, jestli mi z toho něco nebude.

Nevím, nakolik jsem prdlá, a nakolik si prostě jenom uvědomuju, co se může stát.

Cituji Lorrina: Tak obchoďák mi nevadí, tam je to město, blízko nemocnice, kdyby něco.

ty jo přesně tyhle problémy jsem řešila ještě tak před dvěma rokama, holky to přejde až zjistíte (podvědomě že se vám nic nestane )

arrow
profile_image
Lorrina
od 17. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na everything.is.possible: A jak jsi to zjistila? Teoreticky je možný, že se to stane a to, že se to nestalo jednou, neznamená, že se to nestane příště.

arrow
profile_image
Lorrina
od 17. 9. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Reaguji na mroskvicka: a tobě pomohly od čeho? Já bych se bála vedlejších účinků ať mi nikdo netvrdí, že jsou to lentilky. Brala bych je jen v opravdu nutném případě.

Cituji Lorrina: A jak jsi to zjistila? Teoreticky je možný, že se to stane a to, že se to nestalo jednou, neznamená, že se to nestane příště.

ja ani nevim, prostě jsem si nějak uvědomila že to je blbost abych každý den omdlívala a nebo tak.. no a přešlo to, ale trvalo to pěkně dlouho... no a taky mi v tu chvíli pomáhalo to že jsem si řekla no co tak když omdlím tak si mě někdo všimne a zavolá záchranku apod..

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené