Nervy a stres ze školy

natalie...ty brďo ja som sa v tebe normálne našla, to ako keby som ja napísala...cítim a vidím sa úplne rovnako, ešte aj s tou školou.

Tak nevím co chceš slyšet, ale na tvém místě bych ukončila současná studia a nastoupila na jiný obor...sice tak ztratíš x let....ale pořád lepší než si tím zkazit zbytek života a chodit do práce s depkama, že dělám něco co mě absolutně nebaví...v horším případě dělat v jiném nevystudovaném oboru na pozici tředoškoláka protože nebudeš mít odbornost...

Pokud se "teprve hledáš", nevíš, co bys chtěla v životě dělat, běž pracovat, nebo jeď do zahraničí...lepší než se plácat od jednoho oboru k druhému. Na to časem dojdeš, neboj mám tu zkušenost taky
Každopádně bych ukončila studium, stresovat se nemá cenu, až zjistíš, co tě baví, můžeš v klidu začít studovat.

vem nohy na ramena, protože jestli se opravdu takhle trápíš tak to dříve nebo později odneseš hlavně po zdravotní stránce. Taky jsem měnila školu a netušíš jak se mi ulevilo. Nestresovala jsem se v neděli večer, že musím ráno do "jámy lvové" a nepočítala dny do konce týdne - prostě paráda. Ale ten rok, co jsem se trápila mi vzal opravdu hodně ...

Změň obor a to co nejrychleji, já taky po prvním roce změnila školu a bylo to mé nejlepší rozhodnutí, hodně lidí mi tehdy vyvracelo, že jsem ztratila rok života atd. ale já vím, že to stálo za to (i kdybych měla ztratit třeba roky tři) a hlavně dělám co mě baví. Otázkou je jestli víš co by tě bavilo.

Studuji na čzu obor podnikání a administrativa.. taky mě hrozně baví třeba líčení, vše, co se týče svateb.. ráda bych v tomto oboru podnikala.. hodně jsem se rozmýšlela, jestli jít na vš nebo ne.. ale když vidím, jak v dnešní době s lidma jednají jako s kusem hadru.. a když nemáš vysokou máš peněz nula, nula ***.. (pokud nemluvíš x jazyky a nemáš hromadu praxe)..
být tebou, najdu si školu, která vyučuje obor, který by tě bavil a podat tam přihlášku pokud tě tato škola vyloženě nebaví a máš z toho stres, tak odejdi a odjeď třeba na půl roku do anglie, austrálie nebo tak já bych jela hned!
držím palce!

sem si teď všimla, že už založené podobné téma máš: https://www.omlazeni.cz/dis-nebo-bc-67-95925-0.html a v tom jsi psala, že tě nebaví fyzioterapie, a chtěla bys jít na obor dentální hygienistka, to už tě taky omrzelo? A ta psychologie taky?
Tak potom už poradím jen, abys šla do práce či fakt odjela a utřídila si tam myšlenky, co bys chtěla v životě dělat. Lámat to přes koleno, nemá smysl, znám to, já si po gymplu dala přihlášky na různé typy škol, protože jsem nevěděla, co bych chtěla dělat, "naštěstí" pro mě jsem se nedostala nikam, šla jsem pracovat, poté jsem ještě odjela do zahraničí a teď už konečně vím, co chci dělat, jo, trvalo mi to sice pár let, ale lepší, než mít školu, která by mi byla k ničemu nebo nedej bože, abych byla v neustálém stresu ze školy a posléze z práce.

Tak tady podle mě není co řešit. Odejdi, dokud máš ještě čas. Můžeš se přihlásit na jinou VŠ a čím dřív odejdeš z této školy, tím méně let tím ztratíš. Nebo taky můžeš zkusit pracovat. Ničit si takhle zdraví kvůli něčemu, co tě ani nebaví, vůbec nemá smysl.

Jen bych doplnila, že čím déle budeš zde studovat, tím hůře, budeš pak muset platit za studium, oni tyhle přechody nejsou donekonečna zadarmo. To jen tak na okraj.

A jinak ono to "nebaví mě škola" je takové ošemetné. Já když si na to vzpomenu zpětně, tak mě škola taky nezpůsobovala zrovna stavy absolutního nadšení. Musela jsem překousnout spoustu fakt hnusných předmětů a nervy jsem z toho měla také. Chce ale rozlišit, kdy to je "normální odpor" ke škole a kdy prostě víš, že jsi šlápla s oborem mimo. U tebe mám takové smíšené pocity, že možná utíkáš po prvních překážkách a čekáš, že jinde to bude lepší a snadné. Ale ono to nikde není ideální a i na tom sebelepším oboru je spoustu hnusů, kdy člověk musí zatnout zuby. To samé v práci, člověk má vysněnou práci snů, ale realita bývá jiná.

Nicméně odjet do zahraničí mi přijde také jako super nápad.

Úplne ti rozumiem, ja som na tom skoro tak isto Až na to, že ja budem mať zrejme stratených rokov 5...Ak je teda pravda, že si prváčka, tak jeden stratený rok je viac než v pohode. Určite teda zmeň odbor, toto nemá cenu.

Mám úplně to samé

Ahojky, také musím vložit svůj příspěvěk k tvému tématu...Vždycky jsem si přála studovat Filologii a když mě nepřijali, byla jsem tak zklamaná, že jsem šla na první soukromou školu...Kdybych se měla vrátit o 5 let dříve, nikdy bych takovou chybu neudělala a zkusila to příští rok nebo se odvolat...prostě, co tím chci říci, ztracené roky už nenahradíš, radějji přestup a studuj, co se ti líbí

Děkuji Vám za příspěvky a rady
Do práce se mi právě nechce jít,protože se bojím,že si zvyknu na peníze a vypadnu z toho učení a do školy už bych se nevrátila. O zahraničí jsem taky dost přemýšlela,ale mamka o tom nechce ani slyšet,nutí mě,abych si to dodělala,že se pak budu mít dobře. Jo to sice budu,ale musela bych mít ještě Mgr. a to u mě v tomto oboru nepřipadá k úvahu. Navíc na to nemám ani fyzicky,jsem docela drobná (47kg/168cm) a neumím si představit zvedat nohy nějakému 100 kilovému chlapovi či mu masírovat záda. Ve škole mě po hodině masáží bolí celé ruce a to se masírujem navzájem holky.
Reaguji na Patty:
Chápu co myslíš,to jsem mívala na střední,takové ty nervy před písemkou či zkoušením a to že mě sem tam nebavil nějakej ten předmět. Tohle je naproti tomu něco jiného. Kdybych byla na škole o které vím,že mi to za to stojí a chci se tomu v životě věnovat,tak zatnu zuby a půjdu si za tím.

Chtěla bych zůstat ve zdravotnictví,ale nejspíš se toho budu muset vzdát a hledat v jiných odvětvích. Na medicínu či zubaře nemám a ani mi krev nedělá dobře. Přemýšlím,že bych zkusila jazyky, Aj mi vždycky tak nějak dobře šla i mě celkem bavila,ale nějak jsem jí házela stranou,protože moje priorita bylo zdravotnictví. Mohla bych zkusit alespoň nějaký kurz,abych věděla jestli mě to bude bavit a jak dobře mi to půjde

Ahojky jsem na tom podobně akorát jsem na střední ve 20 ve druhém ročníku ... Byla jsem na kosmetičce ta škola mě bavila vše , ale třída se "rozpadla " , teď jsem na ošetřovatelce v prváku pohoda , říkala jsem si jak mě tahle škola baví jak jsem šťastná že tam jsem. Teď ve druháku při praxích jsem došla ke zklamání , tuhle práci já dělat nemůžu nenaplňuje mě , položí mě umrtí pacienta a hlavně se tím ani živit nebudu chtít .
Přemýšlím , teď o změně školy a to studium hotelové školy - cestovní ruch - jazyky mi vždy šly , zeměpis mě bavil .
Mám z toho depky , nemůžu spát a je mi z toho špatně . Táta mi bude říkat , že to měním jak ponožky , ale je to můj život a já si musím udělat budoucnost , kterou chci já dělat a mít .