Ahoj,
ráda bych slyšela Váš názor k dané situaci.
Cca před půl rokem jsme se s přítelem nastěhovali k jeho kamarádovi, ze školy (22). Přítel tehdy myslel, že je fajn, ale jak jsme záhy zjistili, vůbec ho neznal. Na úvod řeknu, že spolubydlící má ve své ložnici 23 zbraní (automatické i historické), neodjistěné granáty, u postele kolekci nožů a mačet a náboje v míse jako dekoraci. Kromě toho neustále hraje střílečky na počítači a na jiný, než film plný krveprolití, se nedívá. To by bylo ještě fajn, jeden by mohl říct, že je to jen army fanoušek, ale začaly se u něj projevovat různé, poměrně nebezpečné příznaky - začal chodit s jednou holkou co tu teď taky přebývá a má k strašně majetnické sklony. Pořád se s ní hádá, zůří, nadává sprostě.. jde s ní ven na procházku a říká, že jí zabije a v tom lese ji nechá. Jindy, když jedl fazole, tak je vidličkou drtil a říkal, že si představuje, že to jsou lidi.
Tento člověk nemá žádné přátelé, jeho rodina žije na druhém konci světa, dokonce nemá ani žádné dlouhodobé známé či jen lékař, který by na něj dohlédl. Částečně je to i tím, že opravdu všechny do jednoho pomlouvá, je extrémně negativní a nenávidí celý svět. Má hodně nízké seběvodomí, chronicky si stěžuje a má ohromný talent z Vás dostat během chvilky veškerou energie. Vzdychání a "achjo" je spolu s nadávkami na účet jeho přítelkyni a ironickým a jizlivým chováním jediný způsob jeho komunikace.
Kromě toho má i sebevraždné sklony. Často mluví o tom "že se někdě schoulí a zabije", aby v nás vyvolal lítost. Co si však myslím, že je také důležíté, je že když se opije, tak má často na sebe homosexuální narážky. Většina jeho kamarádu si myslí, že je gay, ale on i přesto zůstává s tou svou holkou, s kterou mu to vůbec neklape. Dokonce i ta přítelkyně (soudě podle jejich sexuálního života) si myslí, že je homosexuál a ji má jen aby navenek vypadal, že je normální.
Připadá mi, že se každým dnem tato sitiace zhoršuje, on je čím dál tím víc častěji nepříčetný a zlejší. Samozřejmě jsem zkoušela s ním několikrát promluvit. Dokonce jsem mu nákoupil i nějakou literaturu, jak být šťastnější, ale on to neocenil. Ba co víc, dokonce mně za mou snahu ho měnit začal nenávidět.
Ptám se tedy Vás, myslíte si, že tato jeho zlost pramení z toho, že je homosexuál a nechce si to přiznat? Jak byste postupovali Vy? Mám z něj pocit, že buď jednou zabije sebe nebo všechny ostatní, opravdu se s ním necítím příjemně, ba dokonce bezpečně. Myslíte, že takový člověk potřebuje odbornou pomoc? Jak ho k ní přesvědčit? Či je má povinnost ho např. "předvolat" k psychologovi/psychiatrovu než se stane nějaká tragédie?
Velice děkuji každému, kdo si tento dlouhý příspěvěk přečtě, či dokonce odpoví.
Poslat SZ
Galerie obrázků
Ale jak my to můžeme vědět?
