Nejmilejší rituály našich milovaných dětí

Když byla holka malá a vzbudila se dříve než já, tak nikdy nebrečela sedla si v postýlce nebo pak už v posteli a když jsem otevřela oči celá se rozzářila, někdy jsem jí takto pozorovala dlouho, jak na mě kouká a čeká až ty oči otevřu. Uteklo to taaak rychle....

já miluju s ní spát, jak voní, jak je hebká, zpocená, prostě anděl no...a zbožňuju když si vymýšlí nějaký příbeh, to je někdy fakt sranda....

Já jsem na to své zlatíčko pyšná a užíváme si spoustu chvil... Když usne u mě v posteli...když se dohadujeme kdo koho má rád víc (až na Pluto...na Mars ) Když vidím jak je šťastný - dá gola a vyhrajou- to skoro brečím dojetím Když blbneme a nemůže se přestat smát...

To je hezký

teď mám 2. měsíční Sofinku a ta je nejzlatější když ji kojím, je u toho jak andílek ( zbytek času se většinou rozčiluje) Staršímu Maxíkovi je 16.měsíců a ten je nejzlatější když se mu podaří na ukořistěným mobilu vytočit nějaké číslo a hádá se pak s tím na druhé straně několik minut: dydla dydla . . . dydla ! to je zlatej

Mám ráda, když mě moje skoro pětiletá dcerka ráno budí slovy "prober se maminko" u toho mě pohladí po vlasech a dá mi pusu nebo když se během dne jen tak přitulí a náš roční je takovej smíšek a kdykoliv mu vážu pod krkem čepičku, tak má záchvat smíchu a to se pak směju taky a malá se přidá a já si uvědomuju tu pohodu, to souznění

Koukám, že ranní a večerní chvíle jsou nejkrásnější a nejmilejší.
Mám to stejně.
Taky miluju s ním usínat, ale postupně během noci vyhazuju jednoho plyšáka za druhým a ráno je zase naskládám zpět, dřív, než se probudí.

jéééé holky to se krásně čte... já děti ještě nemám.. mám strach zda to dítě budu dostatečně milovat, mít ráda a budu ochotna obětovat leccos...myslíte že jsou mé obavy na místě? (prominte mi to přirovnání ale o psa se moc vzorně nestarám..

Jani neboj, tohle je jedna z mála věcí, která příjde sama.

Reaguji na Janice28:
Já jsem to taky se psem nepřeháněla.Ale to je asi tím,že pes mi smrděl,ale dítě je von'avé(až na vyjímky).Stojí to za to.

Se někdy s manželem smějeme,jak máme z těch capartů hrůzu.

Nejraději mám chvíle večer před spaním, když čtu pohádky na dobrou noc. Lehneme si vedle sebe, malý si dá hlavu na moje rameno. Někdy mu ještě voní vlásky zvlhlé z koupelny. A pak si ještě povídáme nebo jen tak ležíme jako dvě lžičky, on v mém náručí. Ale nečekám až usne.

Večer... když spolu koukáme na pohádky, a je to jediná chvíle, kdy se přitulí, jinak je to nemazlivej neposeda. On tím svým roztomilým batolecím jazykem komentuje, co se v televizi děje, a já koukám jen na něj, jak je neuvěřitelně roztomilej.

naše holka je stejná - má to po mně, jsme obě takový ledový královny, takže nejraději nemám rituály, ale právě neočekávané chvíle, kdy mě spontánně obejme, přitulí se.
Nebo ona je takovej generál (taky po mně), pořád rozkazuje - a tuhle se češu v koupelně, Nikol si stoupne do dveří, dá ručky v bok, a důrazně praví " Hele mami, skloň se! " V duchu si cosi mumlám, co to dítě zas chce, nevidí snad, že nemám čas....? Nakonec se teda otráveně sehnu, a ona mě obejme a říká " Já tě chci jen políbit, mám tě moc ráda" To jsem se úplně dojala.

Ráno-za hlášku mé dcery ihned po probuzení "pusinku si prosím a mazlit" bych šla světa kraj.