Má přítelkyni, ale já ho chci

Reaguji na isellka: jednoznačný souhlas

Ruce pryč....to se nedělá

Reaguji na Sasanka: no, můžu si to jenom přát, aby to třeba bylo co nejdřív nechám to osudu...

Přesně tak. Úplně upřímně a otevřeně o sobě řeknu, že vím, že jsou konkrétní muži, které bych ráda viděla/vídala, ale raději se jim neozvu, neb bych se mohla dostat do nepříjemné situace, kdy bych srovnávala a třeba na ně i myslela... Bylo by hloupé do sebe nechat dobrovolně zasít semínko pochybností. Svého vztahu a partnera si cením a vážím natolik, že si podobná setkání a kontakt ráda odpustím.

Christal, aspoň vidíš, že "my zadané" se o vztah opravdu bojíme, ale to nespočívá v hlídání partnera před krvelačnými kamarádkami

zas je pravda v tom, že pokud by to už dopadlo v můj prospěch, tak bych si asi pořád říkala, jestli to nezkouší i na další..

Reaguji na Red_fire: máš k tomu správný přístup.. a hlavně sebeúctu.. to mi někdy chybí, jsem masochistka a co mě nebolí, to neprožívám.. taky možná proto jsem tam, kde jsem.. co se týče této diskuze, samozřejmě )))

To máš sice pravdu, ale občas se člověk stejně stereotypu neubrání. Vztah po 20 letech nebude pořád jako na začátku, nebudou se Ti z něj podlamovat kolena a šimrat Tě motýlci v břiše.

to jsem ani nechtěla.. ale připouštím, že v těch prvních příspěvcích to tak mohlo vypadat... lepší asi bude jít férovou cestou

Kdyby s ní být nechtěl, tak s ní není To jen ty to tak chceš vidět

Bohužel je to tak

Reaguji na Christal:
Rozhodně Ti slouží ke cti, že tu s námi diskutuješ, protože poslední dobou se tu rozmáhá nešvar, že holka založí téma a kromě úvodního příspěvku už nereaguje a nediskutuje.

Reaguji na Adka: na to ani kolikrát nemusí být 20 let )) zas věřím tomu, že když se najdou dva, co k sobě opravdu patří, tak i ti motýlci můžou být pořád

Reaguji na Christal:
A věř mi, že občas je lepší žít jen s tím, co by bylo kdyby.....
My jsme se nakonec oba potkali nezadaní a celé roky jsem pak litovala toho, že jsem to nenechala otevřené. Realita byla úplně jiná než mé představy.

Jo, to mě taky vytáčí

no právě, člověk bojuje do krve proti přítelkyni, okolí a proti všem....a po těžkém vyhraném boji nastoupí každodenní realita, kdy zjistíš, že tvoje představy se od reality zcela liší a že to za to vlastně ani nestálo.....láska je občas fakt slepá