Knihy Proč muži milují potvory - zachránily/zlepšily Vám vztah?

No fajn, ale jak říkám, co si třeba myslíte o tomhle? :

No a nebo tam byl případ s pomocí s nákupem. Pořád ho prosila o pomoc, až si to jednoho dne udělala sama. A jeho to trklo a už jí to nosil vždycky. Mi to přijde až moc podezřelé, ta okamžitá náprava, já si myslím, že by spíš chlap byl rád, že ho přestala otravovat a ne, aby mu samotnému došlo, že by jí měl konečně pomoct...

Reaguji na Kollyasek: Víš třeba já bych v takovou chvíli mu ty tašky rovnou podala a řekla, že pro mě jsou moc těžké a že vím, že on je unese, jestli by mi pomohl u nás to tak funguje Není konzerva, kterou bych otevřela, vždycky zavolám z kuchyně, kde je můj rambo, že potřebuju otevřít konzervu a vždycky přijde s pyšným úsměvem, nebo se samolibým úšklebkem: "Uhni ženo, to je práce pro chlapi"

Přesně tak. Prostě když mu nestačí říct, tak mu tu věc nacpat rovnou do ruky a dát mu najevo, jak je úžasný. I když se Ti to může zdát divný a říkáš si, že je přece normální pomoci člověku, kterého mám rád, tak na muže ta chvála, i když za úplný p*r*d, platí. Mně to třeba taky moc nejde přes pusu chválit za každou pitominu, ale když si vzpomenu, tak pochválím, nebo mu řeknu, že je táák šikovný a že se mi líbí, když je chlap šikovný.

Jsou věci, které bych si udělala doma sama, jsem šikovná ženská a kde co bych si přiklepala, slepila nebo dokonce vyvrtala svépomocí, ale proč bych to dělala? Udělám to jednou a už to budu dělat pořád. Raději budu ta, co tomu přece vůbec nerozumí, nikdy vrtačku nedržela v ruce a můj muž je jediný, kdo může tuto situaci vyřešit. To máš potom vidět, jak se chlap hrne do práce. A ještě když ho pochválím, jak je děsně sexy při té práci když uvaří, příjdu, štípnu ho do zadku a řeknu mu, že to krásně voní, a vím, že příště uvaří zas. Ocením ho za věci, co udělá sám a když potřebuju, aby něco udělal, tak ho o to poprosím a dám mu pocit, že to po něm chci, protože vím, že on to zvládne lépe.

Ahoj, zrovna dneska jsem přemýšlela nad tím, jestli má smysl hrát si na potvoru.. Já měla přítele rok a půl a od Vánoc mě vyměnil za počítačovou hru, je neuvěřitelné, že se někdo dokáže takhle změnit, poslední víkendy jsme trávili tak, že já koukala na něj a on si přál nebýt rušen, jinak byl řev. Je to 14 dní co mi on napsal, že váhá jestli chce být ve vztahu, a že neví jestli mě ještě miluje. Tak jsem to ukončila.. Co mě zaráží je to, že takovou věc mi napíše v sms, po roce a půl. A teď zpět k věci, nedávno jsem to řešila s kamarádkama, přijde mi že na většinu chlapu je jednoduchý vzorec - donutit ho žárlit, hrát si na nedostupnou, neodepisovat a oni se zamilujou.. Ale tak nějak jsem si řekla, že ve 22 letech nemám zapotřebí oživovat vztah tím, že ho budu záměrně trápit a trápit i sama sebe tím, že si na něco hraju.Co pak za 5 , 10 let? P.S. myslíte si, že je možné, že se ještě ozve, když 2 týdny nenapsal ani slovo? Strašně chci aby si uvědomil, že udělal chybu a já mu to mohla vrátit!

Jenže o tom to právě není. Nemáš trápit samu sebe. Je to o tom, že máš sama sebe moc ráda na to, abys setrvávala ve vztahu, který Ti nevyhovuje a tomu chlapovi se to nebojíš dát najevo, že když nechce on, Ty se z toho nezblázníš, protože je přece hromada jiných. Chápeš?

Reaguji na LaArdilla:
to zní fajn, asi si ty knížky koupím