Karma a dluhy z minulých životů

Holky by mě zajímalo jedno, a to zda ty minulé životy na 100 procent existuji. Jo přečetla jsem od R. Moodyho život po životě, pak od Foučkové jsem a já jsem....a jiné knížky.....Ale pořád ve mě převláda ta skepse. Pak čtu názory doktorů co se týče smrti atd.....a zase jsem tam kde jsem. Kdyby aspoň tady nějaká z vás by mě natolik přesvědčila že všechno co jsem četla je pravda. Moc by mi to pomohlo v mém životě.

Beatricie:
jsem na tom stejně jako ty taky jsem přečetla tyto knížky a ta jistota, že to tak skutečně je prostě není...ale spíš věřím...každopádně ti nikdo nemůže říct, že to ví na 100%, a tak to asi má být

to není o přesvědčování , ale o víře. Co potřebuješ materiální důkaz ? Ten ti nikdo nedá.

Tak materiální důkaz ani neexistuje. Ale třeba co se týče regrese, byl někdo tady z Vás na regresi?? A třeba viděl něco co někde někdo archivoval, a skutečně to existovalo v dávných dobách a nikde se o tom nepsalo ani neučilo?. Nebo někdo mluvil jazykem, který nikdy se neučil. Prostě aspoň něco než nic.
Pořád čtu o karmě, karmických dluzích , regresi, klinické smrti, atd...atd..výpovědí lidí....ale v mém okoli neexistuje nikdo kdo by něco nadpřirozeného prožil. Nikdo kdo by třeba astrálně cestoval, a dokázal se odpojit od těla. A o tom výprávěl. Můj otec celý život se o toto zajímal, má knížek do aleluja, ale na staří mi řekl, že stejně si myslí, že je to blud, a jenom lidi tahají peníze od jiných lidí. Že všechno je o penězích.

Kdyby skutečně regresisti chtěli lidem pomoct, a tím pádem udělat dobré skutky pro sebe, tak by nikdo nechtěl za hodinu 500kč a více.

Nevím no, doktoří třeba jsou nevěrní manželkám, ikdyž třeba slyší různé věci od pacientů, ale nevěří v to.....mají prostě určitý názor....a užívají si život jak můžou....tím pádem ubližuji jak exmanželkám tak rodinám atd.....A to přitom pracuji v nemocnicích kde dennodenně setkávají se ze zástavou srdce a určitě i s příběhama kolem toho.

Samo je to o víře. Ale nikdo neví jak to přesně je...proto si říkám, proč na diskusích lidí se o něčem dohadují, co třeba ani nemají tušení jak to všechno přesně je.

Ráda to čtu, je to zajimavé, ale kde je ta pravda, asi nikdo neví. To tak asi má být.

Sama nemůžu říct nikomu, že život po smrti existuje, že existuje nějaká karma atd...atd...pač sama jsem ničím neprošla...žádného ducha jsem neviděla....jenom všude nějací podvodnící...kteří tahají od lidí dost peněz....

A co když ta regrese je jenom Moc podvědomí, četl někdo tuto knížku. Podvědomí je silné. Mozek je ještě dost nepropadaný. To stejně homeopatie, lidí věří, že jím kuličky pomůžou, a už tato víra jich léči......Pouhe placebo si myslím.

No nic, takže jestli tady někdo je , co by mě přesvědčil o skutečné pravdě. Ať mi písne vzkaz. Ráda si ho přečtu.

Tak to se pohybuješ ve špatných kruzích.

Reaguji na Beatricie:
Nevím jestli Ti bude stačit můj zážitek. Jinak chápu Tě, taky mám sama problém něčemu věřit, když si to nemůžu osahat, ale protože mě samotné se něco stalo, tak věřím a prostě zároveň chápu jiné, kteří nevěří. Jinak ony ty zkušenosti jsou takhle těžko sdělitelné, prostě špatně se to vypráví, protože se to stejně nedá popsat se vším, co k tomu patří, s těmi pocity, co člověk zažil.
Tak já měla zážitek se setkání s člověkem, o kterém mi moje tělo (mozek, podvědomí) samo řeklo, že už ho znám, i když jsem ho viděla poprvé. Seznámila jsem se s mužem a tomu muži jsem se zalíbila. Přijel za mnou do města, kde jsem tenkrát studovala, strávili jsme spolu odpoledne a večer navštívili jeho kamarádku, která žila v krásném starobylém domě s nádhernou podkrovní místností. No nakonec jsem tam s ním zůstala na noc. Neměla jsem v úmyslu s ním něco mít, fyzicky se mi moc nelíbil, ale přitom jsme si moc rozuměli. Šli jsme spát, leželi vedle sebe, ale to dusno, to bylo tak hmatatelné, že to jsem ještě a už nezažila. Nakonec jsme se políbili a to, co se stalo, to se právě nedá popsat. Jak se naše rty dotkli, úplně někde vzadu v hlavě mi nějaký hlas zničehonic řekl - tyhle rty už si jednou líbala - a bylo to opravdu jak někde z hlubin duše a i ten pocit toho dotyku, jako bych ho znala už dřív. Byl to takový šok, že jsem z toho začla brečet, vůbec jsem nechápala, co se děje, protože to jsem nečekala, to mě ani v životě nenapadlo, že by se něco takového mohlo udát. Nakonec jsem se do něho opravdu zamilovala a strávili spolu pár let. Byl to hodně silný vztah, co jsem si pomyslela, to on vzápětí udělal, rozuměli jsme si i beze slov, takže věřím, že jsme znali už předtím a teď jsme to měli dokončit

Otázka je, proč se zabývat nějakými minulými životy, když to, co se kdysi stalo už stejně nikdy nespravím. Ale je dobré si uvědomit, že i tenhle život působí další kärmu = i každý čin v tomhle životě ponese další následky. Zní to sice hrozivě, ale je tady důležitý precedens, že i každá myšlenka je čin. Proto meditace joginů, maystiků a podobných individuí, aby svými myšlenkami upravili svoji karmu.
Je hovadinka uvažovat způsobem, že každý čin bude nějak odplacený. Spíše to vypadá, že karmu působí souhrn všech činů, myšlenky v to počítaje. Třeba nejen na východě lidé věří, že v příštím životě dostanou takovou podobu, na jakou v okamžiku smrti soustředí svou mysl, bez ohledu na předchozí dobré nebo špatné činy. Jenže nidko nezná okamžik svojí smrti. proto ony sáhodlouhé meidtace, aby mysl byla stále obrácená vhodným směrem.
Člověk ne¨má dnes tolik času, ale dají se využít poslední myšlenky před usnutím, viz Sankalpa.
http://jenia.sweb.cz/sank.html
Článek vyšel za vlády bolševiků, takže tam nesmělo být nic o duchovních věcech, nedovolili by jej otisknout ale postup byl vypracovaný právě kvůli duchovních potřebám. Na východě tvrdí, že kdo usne s myšlenkou na světlo, atráví celou noc ve světle.
Obdobné postupy se používaly už v antickém řecku a egyptě k chrámovému léčení, kontaktu s mocnostmi onoho světa, předvídání budoucnosti a kouzlům všeho druhu.
Mnohonásobně lepší a účinnější než formulace krátké věty, jak je doporu¨čené v článku je obrazná představa toho co si přeji, jako již jsoucího.

každý čni bude po zásluze odměněn ať v kladném či záporném smyslu. To je holý fakt

Protože je to pohodlné. Tak nějak pozoruji, že pro lidi je lepší žít v minulosti než přítomnosti. Také se na to dá spousta věcí svést, že ano. Případně snaha o pochopení toho co se kolem nich děje. Hodně blízko to má k takovému tomu coby kdyby.

Jistě, ale tady jde o to uvažování nad tím. Aspoň mám takové tušení, že to tak bylo myšleno když tak prosím o opravu. Přemýšlení nad tím jestli dělám dobře nebo špatně je... no nechci říci špatné, ale zpomaluje. Lepší je věci prostě dělat.
Sun'c sice říká, že než uděláš krok máš uvažovat, ale také dodává, že nelze rozvahu zaměňovat s otálením.

jj souhlas, už se mi to nechtělo dál rozvádět

Tedy nejde ani tak o přemýšlení o tom, zda něco dělám dobře nebo špatně, ale o přemýšlení - spíše medtaci - na to, jak chci aby vypadal můj další život, jak tento, tak i potencionální další (tedy, ehm, posmrtný ) Přímou meditaci s využitím postupů starých duchovních škol, aby se mi silně zvýšila šance na splnění mých přání.
Místo pitvání minulosti radši vědomá snaha o lepší Přítomné a Budoucí.

Možná bude můj dotaz znít hloupě, ale stalo se někdy někomu z vás nebo slyšel jste někdo o někom, kdo by neměl za sebou žádný minulý život? Že by to vlastně znamenalo, že teď prožívá jako svůj první život jinými slovy se do téhle doby narodil "poprvé". Je to vůbec možné, aby někdo neměl žádný minulý život?

Reaguji na julinkaaa:
Ano, prý jsou i nové duše, které jsou zde poprvé. Potom třeba v regresi nevidím nic, jen světlo. Takoví lidi mají třeba problém s drogami a alkoholem, nevědí co se životem. Ale zkušenosti s tím nemám. Jen jsem to takto slyšela.

Reaguji na julinkaaa: Nauky o reinkarnaci - myšleno původní východní, nikoliv od nějakých moderních evropských fantastů - tvrdí že existuje nepřetržitý proud zrození a zániků. Duše podle nich prohází evolucí trvající miliardy let, od nějakých takových bakterií a prvoků přez různou třeba hmyzí havěť a přez zvířata, až k člověku. Člověk je podle těch nauk vrcholem pozemského vývoje a má více možností. Kromě plácání se od zrození ke zrození v pozemských poloměrech může třeba nastoupit cestu návratu do původního nerozlišitelného stavu ze kterého vzešel (Nirvána buddhistů, paramatman joginů), nebo se dát na cestu poznání, přez různé duchovní světy až k Timůrti (Brahma, Višnu, Šiva). Prvními stupínky na této cestě jsou lidé kteří získali nadpřirozené síly siddhi, od tud Sddhové, nebo kouzelné vědění Vidjá, od tud Vidjádharové, jako první stupeň nadpřirozených bytostí, odpovídajících třeba Išim kabbaly, nebo Heroům antických mystérií.
Respektive, abych to upřesnila, ve východních textech se nepíše o vývoji od baktérií, ty staří indové neznali, ale od života zárodkového.
A onen vývoj od nejprimitivněšjích forem života k člověku je podle nich delší něž doba trvání vesmíru. Repektive se v těchto naukách vyvíjí duše, jak přechází z jednoho vtělení do druhého. Viz fiosofie Sankhja.

Já na karmu věřím, myslím, že je dobré se zabývat karmou a nechat si zjistit, jakej je můj karmickej dluh v tomhle životě, protože dokud si ho nevyřeším ,tak mě bude doprovázet další a další životy, dokud s tím něco neudělám. Takže si říct " prď na to ,stejně je to minulost, to nezměníš " je sice pěkný a taky bych to brala,ale já bych přece jenom ráda se hnula z místa a v dalším životě nezažívala to samé, v tomhle životě mi to stačí Já osobně, jsem měla takový tušení čeho se moje karma týká a protože se to stupňovalo, tak jsem si nechala vypracovat karmický horoskop a hle, zjistila jsem, že moje tušení nelhalo.Nejen, že to sedělo a já konečně objevila to, proč se mi v jedné oblasti nedaří a vyhýbám se jí, ještě jsem zjistila, jaký karmický úkol mi zadali předkové.Takže, Vám tam na druhým břehu moc děkuju, budu mít co dělat, abych to splnila