Tak tady sedím, opět a hledám si práci a uvažuji, co s načatým životem, vždyť žijeme jen jednou, opravdu takhle chci dál žít??!!...Dny tak rychle utíkají a já nevím co si počít....ani kde začít s tímto deníčkem, ale pokusím se o to, vždyť mi potom bude líp 
Jsem dvacetiletá studentka, do nedávna jsem však byla na ÚP a pracovala v útulné kavárně, kde mě sice prudil šéf (ale prudil všechny, tak to je jedno - dalo se to přežít )...ale bylo to super práce mě naplňovala, nemyslela jsem si o sobě, že by to byla práce pro mě. Nedokázala jsem se v minulosti moc projevovat a už vůbec jsem si nedokázala představit, že já budu ta, co se zeptá, co vám mohu nabídnout..... ale šlo to..... A čas plynul, penízky se hrnuly po každém odpracovaném dni, čili neustálý příjem, žádné čekání do 15týho :-/....No a pak to přišlo, velké rozhodování zkusit to zase s VŠ - či nezkusit. A začalo velké halo kolem celé mé budoucnosti. Chtěla jsem studovat, takže jsem neváhala poslat přihlášku, ale kam a jak, dálkově či prezenčně....Poslala jsem obě na prezenční i kombinované do Karviné a řekla si : Budu studovat a jestli se něco naskytne i pracovat - takže kombi forma. Jestli se nic nenaskytne a dostanu se na prezenční - prez forma.
Dny tak nějak ubíhaly a z ničeho nic....v kavárně už nebylo tak héj a utekla jsem od tama. Kupodivu jsem ale nečekala dlouho na pracovní nabídku. Ozvali se mi přímo z mého ÚP, který jsem měla 5 minut autem z bydliště, jestli nechci jít pracovat tam, neváhala jsem dorazit na pohovor a průběh byl hladký, jenže se muselo pár dnů čekat, jaký bude verdikt. Jednalo se o práci v kanclu sice doba určitá, zástup za mateřskou...Ale povím Vám - radši to než nic a ještě k tomu, jak mi řekl můj taťka - nemůžeš vědět, co a kde budeš za rok, ale to je jiná kapitola. Čekám, čekám....stále nic.....A najednou další nabídka. Ve firmě, kde pracuje kamarádka, hledala paní, která má účetní firmu a jednu pomocnici k tomu, další pomocnici. Ale háček. Firma v Mošnově, v zimě cca 40 minut z domu a další komplikace k tomu. Jednalo se o účetnictví, ve kterém jsem si opravdu nebyla jistá, ani jsem nevěděla zda mě to bude bavit, ale šlo o praxi. A doba neurčitá, no v té době, co víc si přát....Ze všech stran jsem to slyšela....A podle toho s kým jsem do práce jela, jsem jela buď od přítele autobusem a pak mě nabírala kolegyně a nebo jsem spala u babičky a tam mě nabírala ta kamarádka.....Čili každý týden jsem měla pevně stanované na jak dlouho, s kolik taškama a s kým jedu do práce......Myslím, že z toho plyne, co já blbá káča udělala.......VYBRALA JSEM SI TU HORŠÍ VARIANTU - MOŠNOV. Prostě neuvažovala jsem, ani nevím za čím jsem šla, skočila jsem do toho rovnou po hlavě, bez přemýšlení ale pod drobným nátlakem, že odpověď jsem musela dát do dalšího dne. Volala jsem kamarádce, tak já to tedy beru...stejně si ani nemyslím, že by mě na ten ÚP vzali, určitě to bylo jen výběrové řízení jen na oko a tak....No jenže vzala jsem jednu nabídku a ironie toho byla, že další den dopoledne jsem musela, nadšení z ÚP ze mě přerušit tím, že jsem již vzala něco jiného. Čili mě chtěli také, ale odmítla jsem!
V Mošnově pracuji již půl roku a do toho studuji, ze začátku to bylo v pohodě školy bylo málo nějak se to zvládalo a člověk moc neviděl ještě do chodu firmy, takže fajn. A moje drahá kolegyně s kterou tam sedím, no je to úžasná osůbka!! Jenže háček...jak už si šéfová zvykala na to, že tam má nás dvě....tak tam začala být čím dál tím míň...a práce začlo být hodně a chaos byl jen malý bratříček toho, co tam vládne teď!! Mezi námi asi po měsíci jsem zjistila, že ten chaos už tam byl dávno přede mnou.....No a abych to uvedla do přítomnosti.
Předevčírem už mi došla trpělivost a vše jsem šéfové vyklopila, že je toho na mě hodně, že mě práce nenaplňuje a že to dojíždění mě zničí!! :-/ Naštěstí to neviděla tak radikálně jako já, řekla, že to sice na mě vidí, že to není nic pro mě, že čekala, jestli se v tom najdu, ale že nejspíš ne. Tak že mi navrhuje, že budu stále chodit do práce s tím, že mi bude pořád dávat penízky a že si budu něco bokem hledat a až si něco najdu podepíše mi to. Ulevilo se mi, ale vzápětí se ozvali naši, sestra, přítel, kamarádka ( ti můžou ale těžko vědět, jak to mám opravdu složité a že já to složité mám 
)....Že taková příležitost a já se jí tak vzdám a jedno s druhým... ...Takže jsem padla ze všeho...vypla si telefon a zaspala to!!
A teď jsem zmatená jako malá lesní včelka...Jelikož práce neroste na stromě...chci dostudovat VŠ, k tomu mít penízky, ale práci asi jen na půl úvazku a co mě bude naplňovat, bavit....Achjo...je to ještě složité a vidím, že ten deníček k něčemu je, aspoň se můžu vyzpovídat, bez toho aniž bych všechny slyšela jak si o tom povídají...A nestarají se o sebe! Vím, že mi chtějí pomoct a dostatečně dát najevo, že je to celý na velký NIC, ale vím to i bez nich! Do toho si ujasnit, co opravdu chci dělat...jak dál...padla s přítelem i verze zahraničí, napadla mě i verze, že budu studovat další VŠ zajímavější obor...Ale chci si to teď líp promyslet a neskočit do toho tak po hlavě jako před půl rokem! Bude to běh na dlouho trať za spokojeností!! RADA PRO DNEŠNÍ DEN!! Než něco zásadního uděláte, i ve spontálnosti a nadšení z práce, že se konečně dostavila, věnujte tomu tu minutu a zvažte pro a proti a nejednejte ZKRATOVĚ!
Poslat SZ