Jak si splnit přání podle filmu Tajemství

Zkus začít tím, že vymažeš ze svýho slovníku (a mysli) tuhle větu:

To, co někdo bere jako podpásovku od života, bere jiný jako výzvu a v tom je zásadní rozdíl.
Taky zkus vzít víc odpovědnosti na sebe. Neznám tvojí situaci, ale v ČR se docela nevyplácí zaměstnavatelům bezdůvodně vyhazovat zaměstnance. Na rozvod je taky potřeba minimálně 2. Tím tě nechci nějak napadat, nemusíš se sebou ani nic "dělat", stačí, když změníš způsob myšlení, pohled na věci. Ze začátku třeba můžeš být vděčná, že máš 2 funkční ruce a nohy (není to úplná samozřejmost) a alespoň nějakou práci. Těžší fyzické práci se přizpůsobíš (teda jestli jsi tím nemyslela, že děláš horníka nebo dýcháš při práci nějaké s*****).

Jestli ti to pomůže, abys uvěřila, tak to asi stačí. To hlavní je, že tomu uvěříš...bez pochyb..nemusíš to ani nikam psát...
Někde jsem slyšela, že můžeš buď věřit nebo nevěřit..když věříš na 99%, tak to znamená, že nevěříš.
Já se díky Tajemství zbavila ekzému, psala jsem o tom v jiné diskuzi. Díky tomuhle "zážitku" je pro mě daleko jednodušší uvěřit v ostatní věci. Asi je to těžké, když máš pocit, že se nedaří vůbec nic, ale určitě vidíš kolem sebe spokojené lidi, co mají v pořádku práci i vztahy, tak proč bys to nemohla mít taky?

Reaguji na Jaanaa22: Reaguji na Jaanaa22:
Milá Jaanaa22, Tajemství funguje. Je důležité cítit se tak často, jak je možné, jako by jsi už to vysněné přání měla. Například když si přeješ potkat lásku, tak si představovat a hlavně cítit, jako bys ho už držela na ulici za ruku, jak ti tluče srdce, jak tě hladí po tváři atd...čím častěji budeš pociťovat emoce, tím dříve se tvé přání zrealizuje. Když si nalepíš jeho fotku např. na lednici, budeš se na ní dívat a cítit se zamilovaně, tak ten pocit zamilovanosti ti přivede vysněného i do reality.

Napiš si svoje přání např. na rok 2011 formou dopisu.Piš v přítomném čase, jako že se ti to právě děje a nepiš nic záporného tedy nesmí tam být předpone NE ap.
Dopis dej do obálky a založ na nějaké pro tebe důležité místo.Já ho mám v jedné "posvátné"knize.Až ho napíšeš,svá přání "pošli nahoru" do vesmíru, Bohu, andělům..jak chceš.
nebo si namaluj co chceš aby se splnilo/ovšem musí to být alespoň trochu reálné/ a vystav si to na místo, kde to budeš často vidět.Do té kresby dej maximum své pozitivní energie.
Funguje to.Vyzkoušeno mnohaletou praxí.
Jinak "myslet pozitivně" za každou cenu může vytvářet negaci, protže svět je duální a vyžaduje rovnováhu.Pokud např.někdo za něco "bojuje"nebo proti něčemu, tak to vlastně posiluje.
Amal

Reaguji na Amal 2211: Díky za tip s tím dopisem, vyzkouším

myšlenky (i slova) jsou energie, ty ji vyšleš a ona se časem zhmotní. Pokud je myšlenka doprovázena emocí, tím spíš se její zhmotnění urychlí. Jsi-li přesvědčena, že se nic nedaří, pak se tak i děje. Pokud máš najetý negativní způsob myšlení, pak to jinými slovy znamená, že posiluješ pořád dokola stejné negativní myšlenkové vzorce. Zkrátka si přitahuješ a posiluješ TO, na co myslíš. Pozitivní myšlení se může zdát těžké, když máš potíže. Ale kdo je nemá, i úspešní a bohatí lidé měli a mají své stále nové problémy, které musí řešit. Je to výzva. Celej život je výzva. Můžu např. dopručit knihu Manifest - bosonohý lékař, velice vtipně a čtivě napsaná kniha s příklady ze života, o tom, jak myšlení krásně funguje a jak můžeme náš život prostřednictvím myšlenek zlepšit.
Tady je i ukázka z knihy.

Zdravím, mám dotaz. Asi před měsícem jsem se poprvé dostala do kontaktu s Tajemstvím. Zaujalo mě to a tak jsem to hned začala zkoušet. Až do teď mi vcelku všechno vycházelo. Dnes jsem psala zkoušku už na potřetí a přestože jsem dělala vše jako vždy, když mi to vycházelo, tak po dopsání mám vnitřně špatný pocit, že se mi to úplně nepodařilo. Zajímá mě tedy, jestli je stále možné, že to dobře dopadne. Jestli mi pozitivní myšlení i přesto pomůže.

Myslím, že pozitivní myšlení nefunguje, když máš vnitřně špatný pocit, že si ti to nepodařilo.

Možné to samozřejmě je.

Pozitivní myšlení nezařídí bezchybný test, když se nepřipravíš.
Pozitivně myslet neznamená nic nedělat a čekat, že vše se samo zařídí.

u zkoušek je dobrý mít naučeno, tam tě pozitivní myšlení nezachrání (i když na zázraky taky věřím), leda bys při ústní udělala dojem jinak (proč ne že ). A navíc tvoje svědomí ví, jestli něco umíš nebo ne, a to hraje taky dost roli, nemá cenu sobě namlouvat, že když budu pozitvně myslet, ale nebudu nic vědět, tak že mě nějaká vyšší síla zachrání, právě proto že v to teď a tady věřim.

tak to je.
Jinými slovy: učiň vše pro to, co je v "tvých" silách, abys vše zvládla (fyzicky se našprtat v tomto případě), a veř ve/požádej "vyšší síly", aby tě podpořily v tom, co potřebuješ (klidná mysl, dobrá atmosféra u zkoušky, hladký průběh zkoušky apod.) A pak to opravdu funguje.

Reaguji na Lilliana: S tím naprosto souhlasím. Jenom abych to uvedla na pravou míru. Učila jsem se, nemůžu říct, že bych se na to vykašlala. Cítila jsem se dobře připravená a nebyla jsem ani nějak nervózní. Ale i přesto tam bylo spoustu věcí, které mě docela zaskočili. Na druhou stranu jsem si s něčím celkem jistá, takže je to tak, že vůbec nevím, co si mám myslet. No nic..asi mi nezbývá než čekat na výsledky a doufat, že vše dobře dopadne.

V tom případě dělám zásadní chybu Představuju si a přivolávám jeho, žiju s tím, že jsme spolu.....já si ale nemůžu pomoct, mám dojem, že to funguje i tak.

Film Tajemství mi dala jedna moje známá když mi bylo nejhůř a vyloženě jsem se topila v depresích, v pocitech méněcenosti, neměla jsem žádnou sebeúctu, žádné sebevědomí. Ten film mi strašně pomohl, měla jsem v tu chvíli pocit, že vlastně je všechno jenom na mě a začala jsem si snít...vlastně-ani jsem si snít nemusela, prostě jsem byla přesvědčená že to vyjde. Konkrétně u mého zpěvu. Dělám operní zpěv a dlouho jsem měla strašné problémy s trémou, měla jsem ji snad i sama před sebou, prostě jsem si tak strašně přála, být dobrá až jsem samu sebe shazovala, že to tak není. Začala jsem o tom ale přemýšlet jinak...brát to jako hotovou věc a zrovna nedávno jsem si z ničeho nic všimla obrovského pokroku, zlomu. Mám radost sama ze sebe, mám pocit, že jsem to dokázala a s tím mám i pocit, že ve zpěvu dokážu všechno. Hlavně rychle zahnat pochyby! Což je strašně složitý.

Jsem už dlouho zakoukaná do jednoho staršího muže, hodně zakoukaná, probrečela jsem kvůli němu nejednu noc a pořád si nejsem ničím jistá. Všimla jsem si, že když myslím pozitivně a je to i o tom snění a o představách...tak se mezi námi začíná pomalu něco dít a já mám dojem, že o mě má zájem taky. Někdy přijdu domů s pocitem, že je to stoprocentní, mám výbornou náladu a celé to jde jakoby ku předu, vždycky se to ale zarazí na mrtvém bodě.....jako bysme oba nevěděli na čem jsme a tak nemá ani jeden odvahu udělat další krok a proto radši zařadí zpátečku. Všimla jsem si, že se tohle stane vždycky když se s celou tou věcí rozradostněně svěřím a ta osoba mi řekne: ale ještě se neraduj, to může báýt myšleno úplně jinak, ať pak nejsi zklamaná....začnu nad tím uvažovat tímhle způsobem a další den když se vidíme, je chladný a odměřený. Prostě vždycky když o tom začnu pochybovat, tak mi to začne utíkat.

Opět jsem teď chtěla napsat "třeba si ten jeho zájem jen namlouvám" a to je podle mě přesně to čím tu správnou myšlenku vždycky zaženu. Nevím, nemám s Tajemstvím ještě zkušenosti. Strašně bych si přála se naučit tuhle vnitřní sílu používat, věřím v to i když by si mnozí asi ťukali na čelo, ale VŠE je o psychice! Je snadné začít věřit, ale pak vás ostatní stáhnou zpět k pochybnostem.....takže UDRŽET tu myšlenku je strašně těžké. Když se podívám jenom na tuhle stránku...kolik je tu lidí co to opět zpochybňovalo. Jenom proto, ženevědí jak na to...nevěří a tak tu víru kazí ostatním.

Možná jsem se vyjádřila špatně a až moc nadneseně ale já doufam, že jste mě pochopili

Já si jako malá vždycky představovala, že jsem pani Beňačková a zpívám Rusalku v národnim. Nikdy později mě ani nenapadlo, že bych já někdy mohla něco takovýho zpívat a ejhle...dělám operní zpěv. Nic na můj hlas nesedí tak dobře jako zrovna operní zpěv a nikdy mi nic nešlo líp!!

Jenom chci napsat, jak to nakonec dopadlo. Snažila jsem se neztrácet naději a myslet pozitivně a ejhle - zkouška udělána. Navíc jsem dopadla líp, než jsem čekala. Ono na tom všem možná přece jenom něco bude, ale jak říkáte chce to víc než jen doufat a nic nedělat.

Gratuluji, je dobře, že jsi byla naučená.

Tak to je jasný, nelze doma čekat, že se VŠ vystuduje sama a pak ti příjde červený diplom, leda, že by jsi byla Verešová.

Pajulo četla jsme tvé dřívější téma, jak si nerozumíš ve škole se spolužákama (neuraz se, ale tam jsi na mě působila jako otloukánek, holka, která bude doživotně nešťastná; jako by jsi byla v bludném kruhu, ze kterého nemůžeš vystoupit - pořád podobný scénař v životě ) i teď tvé nové téma o učiteli (zde vypadáš, že jsi v pohodě, spokojená, pozitivně naladěná, téma je pěkné, čtivé, zábavné, určitě je to tím, jak půspobíš na ostatní). Na tobě je změna až neuvěřitelná. To jsi jen viděla film, četla knihu a tak moc tě to změnilo k lepšímu?

Děkuju! Jsem ráda, že ta změna není jenom můj pocit Tak Určitě je to taky hlavně okolnostma, ale můžu říct, že nejdřív ta knížka, ta mě nakopla k tomu abych věci prostě ZMĚNILA, naučila jsem se chválit samu sebe, dřív jsem se styděla říct "tohle umím", "tohle mi sluší", "dnes vypadám hezky", "jsem inteligentní" , protože jsem měla pocit, že si lidi budou myslet, že jsem namyšlená a budu poslouchat řeči typu, jak samochvála smrdí atd:/ Tím jak jsem tyhle věci neříkala nahlas i když jsem si to třeba i myslela jsem se vlastně donutila si to ani nemyslet. Takže chválit se! Nahlas! Před zrcadlem! I před lidma! To byl první krok to mi pomohlo strašně moc....no a potom když jsem viděla ten film...prostě jsem si řekla, že tomu budu věřit. Všechno je jenom o psychice. No a pak už šlo jedno s druhým, když mi bylo o něco líp mě samé se sebou, viděla jsem najednou že mám opravdové přátele, za které bych mohla dát ruku do ohně. Vím, že mě maj rádi takovou jaká jsem, ne že by si říkali "ona je sice taková a maková, ale nám to nevadí my jí stejně máme rádi" oni si říkají "my jí máme rádi, vždyť ona je taková a maková" a to je úžasnej pocit! Já dávám najevo jim jak si jich vážim a jsem ochotná jim kdykoli pomoct a vím, že to samý můžu čekat od nich. Byli tu u mě celou dobu, ale před tím jsem je neviděla....

Pochopitelně jsou dny, kdy je mi na nic a připadám si zase sama a jako ta nejhorší, ale už to netrvá tak dlouho a hlavně vím jak se z toho stavu dostat! Takže můžu říct-ANO jsem na tom mnohem líp

ahojky, myslíte, že by mi tato metoda z filmu Tajemství mohla pomoci, když moc toužím po jednou muži, myslím na něj intenzivně, vizualizuji si náš vztah, chci ho, ale kartářka mi řekla, že v kartách nevidí, že bysme někdy byli spolu?? Dá se zvrátit osud, nebo TO co mi vyšlo v kartách?