Za celý život jsem od rodičů nic nedostala a manžel zdědil malý domek téměř na spadnutí, který jsme museli vyplatit jeho dvěma sourozencům. Už 10 let postupně tu zříceninu opravujeme a mám pocit, že je to nekonečné.Doděláme jedno a hoří druhé. Byla jsem na srazu spolužáků a nestačila jsem žasnout, když spolužačky a spolužáci přijížděli v drahých autech, ukazovali v mobilech i na fotkách své nádherné domy a básnili o drahé dovolené. Téma se dlouho točilo kolem stavebního materiálu a kdo má lepší obložení v koupelně. Byla jsem docela zklamaná. My žijeme docela skromný život. Splácíme dluhy a platíme dceři studia. Zůstává opravdu jen na nejnutnější věci a jídlo. Mé spolupracovnice (3) až na jednu, mají taky krásné domy, hezky moderně zařízené. A to jsou ještě o dost mladší než já. Když k nějaké přijdu na oslavu,nebo grilovačku, můžu jen tiše závidět. Já si domů raději nikoho nezvu a žádné párty, ani oslavy nepořádám. Nemám na to ani peníze a nemám ani co ukazovat. Občas doma před manželem něco nadnesu, že by jsme mohli udělat na zahradě altán,postavit třeba gril, nebo udělat novou kuchyň, či obývák. Vždy dostanu odpověď, že jsem se zbláznila a že nejsou peníze a kolik by to bylo práce a že nemáme ani na splátky půjčky...atd.Tak si pak říkám, že má asi pravdu a že můžu být ráda, že mám aspoň střechu nad hlavou a že máme co jíst. Stále si však myslím, že poctivou prací si snad nikdo na takový luxus vydělat nemohl.Co myslíte vy? A jak(si) žijete? Nebo spíše...Jak jste přišli k penězům?