Emočně nestabilní porucha osobnosti

v teme kde si reagovala na psychologa v HK som ti poslala par adries pozri si ich su tam aj ceny aj poistovne

tak si predstav, že ty nie si ty a skumaj samu seba ako cudzieho človeka, odosobni sa ako to len bude možne a skús tej cudzej slečne pomôcť poradiť
(upravujem to dopisem mala som hovor)
čo by si jej poradila, v čom by mohla najsť pozitivum, čomu sa vyhnuť ..

Reaguji na verula: no ono já vlastně vím, že potřebuju, aby mi někdo řekl, na co se mám zaměřit a odpoutat, abych ten stav zvládla, ale to už já sama sobě nedokážu říct, protože já sama sebe neberu jako hodnotu a někoho, koho můžu poslechnout, víš jak to myslím? nedokážu sebe brát vážně,nedokážu si říct, že já to můžu myslet správně v tu chvíli.. potřebuju poradit od někoho jiného, kdo pochopí moji situaci, jak se v těch situacích chovat a reagovat, aby ty stavy postupně ustupovaly, abych je začala zvládat a postupem času,a bych v tu chvíli reagovala tak, jak mám, automaticky.. vážně se těším na tu úlevu, vím, že to půjde, že by to tak mělo jít, ale na tohle už sama nestačím, protože ve chvíli, kdy si začnu něco generovat, nějaký řešení, propadnu svojí hlavě a myšlenkám a vzteku k sobě samotný, že to nedokážu dokončit.. ...

To moc děkuji, hned jsem v tom začala luštit. Přidala se ke mně i mamka (jsem zrovna u rodičů a začala jsem to s ní rozebírat),a tak mi začala i radit, o kom třeba slyšela a tak.. hledám to podle té pojišťovny, se kterou spolupracují atp. snad někoho co nejdřív najdu.. jen si nedokážu představit, že by mi mohlo stačit jen 40minutové sezení, přijde mi, že se sotva pozdravíme, sotva vplujeme do problému a už bude konec... proto jsem nešla na psychologii studovat, nechtěla jsem být jeden z těch, kdo sezení ukončí kvůli času a bude mi jedno, v jakým stavu ode mě klient odchází:/ ... mířím teď na psychoterapii a podobné pomocné disciplíny..

ale vždy tu skúšku zvládneš a urobíš ju, aj ja som po skúške zabudla veľa vecí, mala som pocit, že sa to naučim a po par dnoch nič neviem ale po čase som zistila že niečo tam predsa ostalo ...
tak sa netrap,

nechaj to na odbornikovi, jasne nebude to 1-2 sedenia bude ich viac ale tak ako to všetko postupne začalo, tak to aj postupne odozneje, všetko potrebuje čas
možeš zadať do googla tvoju zdravotnu poistovnu a zmluvnych psychologov ..v HK
a samozrejme podpora od mamky je super
želam veľa síl

no jak tak čtu ty články tak se to týká mě a mám snad všechny poruchy

Jééj holky, takový slohy.. to je taky moje parketa

jak vám dneska je?

já jsem sem nepsala hodně dlouho, ptž jsem měla pořádný zvraty v mým životě a zase už jsem fajn... Beru Triticco .... ale ta cesta dlouháááááááááááá,jáááj...

Co by Vám pomohlo? Mohli bychom se tu sejít buď každej den, nebo aspoň jednou do tejdne a vypovídat si srdce, co?? Nebylo by to fajn?
Hraniční porucha je svině, ptž jakmile je jednou fajn, vždy zapomenu, že ty stavy mám zrovna já a připadám si normální. A vím,že to je jenom tím,že beru AD.
Vy to dáváte bez léků?
Hraničáři všech zemí,spojte se tu!
Když je mi dobře, to bych rady rozdávala, ale běda, když to přijde i na mě...
Myslím si,že se nemáme rády, je to tak?

Reaguji na Charlotteee: Naprosto přesně jsi popsala, co prožívám já! Je to peklo, ze kterého nevidím východisko! Jak zvládáš ten každodenní boj?! Já už nemám síly a poté, co mi psychiatrička diagnostikovala tuto poruchu tak už přemýšlím jenom o tom jak to utrpení ZKONČIT. Přesně jak píšeš, vždycky jsem si říkala, že jsem jenom trošku jiná než ostatní, že mám jiné vzorce chování, ale teď když jsem dozvěděla, že jsem vlastně NEMOCNÁ, tak se mi rozplynul celý svět. Všechno je černý a já už nemám sebemenší vizi jak do budoucna!! A hlavně nikdo mi v tom nepomůže!! Jsem úplně bezmocná!!

Ahoj, potřebuju poradit. Miluju člověka s touhle poruchou a už vůbec nevím, jak dál, žijeme spolu několik let. On není schopen náhledu na celou věc a o tom, že je "hraničář" neví. Ráda bych se vás teda zeptala, zda je lepší, když o téhle poruše víte nebo když vám to nikdo neřekne. Nechci mu jeho stavy zhoršovat, na druhou stranu jsem už ale pochopila, že já mu nepomůžu a že musí on sám. Moc děkuju za odpověď a když přidáte nějaké rady, jak zvládat ty strašné emoční výkyvy jako partner takové osoby, budu vám všem vděčná. Nechci ho opustit, i když se mě k tomu snaží vždycky dohnat a pak je mu to líto. Malé soukromé peklo. Ale miluju ho, a tak musím najít způsob, jak s ním fungovat.