Rozešla jsem se s přítelem po 6letém vztahu a nesla to velmi špatně. Kamarád z dětství, kterého jsem dlouhé roky neviděla protože jsme každý žili na druhém konci republiky, mi pomohl. Od chvíle co jsem se nastěhovala zpět do města odkud pocházím, jsme se viděli každý den, psali jsme si, volal mi jen tak, jezdili jsme spolu na výlety. Neviděla jsem za tím nic jiného než to, že jsme čistými přáteli. Po půlroku jsem ale udělala chybu - nějak se nám jeden večer zvrtl a vyspala jsem se s ním. Od té doby ještě párkrát, protože se mi to opravdu líbilo, ale potom jsem nějak prozřela a přišlo mi to špatné. Sice tvrdí, že se nic mezi námi nezměnilo a nezmění, že mě má rád a záleží mu na mě, ale já mám pořád pocit, že je to mezi námi chladnější. Sice si píšeme každý den, ale už to prostě není jako dřív. Ven chodíme méně častěji, a připadá mi uzavřenější. Vím ale zároveň, že to není kluk který by od holky chtěl jen to jedno a pak už by pro něj nic neznamenala. Nechci s ním už mít sex, ale taky o něj nechci přijít jako o kamaráda, protože ho mám skutečně ráda. Věřím mu, ale bojím se že když mu řeknu co si myslím a zeptám se ho jak to vidí on, tak mi řekne jen to, co si myslí že chci slyšet. Je mi z celé situace špatně a nejraději bych se vrátila zpátky v čase, do doby, než se to celé stalo. Co by jste v mé situaci dělaly vy?