Co dělat s vyhořelým, depresivním manželem?

Jiná ? No, pravda je ta, že pokud si člověk někoho najde - skutečně se pak také může chovat, tak jak tu popisuješ, nic a nikdo ho nebaví, vše je špatně, neb prostě trvale by chtěl být jinde...
Ale taky píšeš, že stále je s váma, takže to pravděpodobně nebude ta varianta...

Možná zjistil, že ho rodinej život nebaví ? A neví jak z toho ven...

Já nevím,ale on je dle mě na dítko ještě mladej - beru to pochopitelně podle sebe, ale když vidím kluky okolo třiceti let, přijdou mi ještě jako děti...

A snažila jsi se s ním o tom hovořit ? Pochopitelně chodit do práce, pak přijít domů a nic nedělat, to je samo o sobě dost depresivní Nevím jak jste žili předtím..Co jste dělali společně, jaké měl koníčky atd...

Trvale takhle žít nejde, to je jasné, ale snažila bych se z něj dostat co ho k tomu vede...Co dovolená ? Vánoce, Silvestr na horách ? Přece se ten skok nestal ze dne na den ?

Ahoj Bruce...
Jiná... To bylo to první co mě napadlo. Dokonce jsem mu nabídla "volný vztah", pokud mu něco chybí. Nabídla jsem mu rozchod. Už snad víc udělat fakt nejde...

Rodinný život... no asi jo, protože byl celý život jenom u toho PCka a nebo někde kalit a oboje jaksi teďka nejde. Ale to si malou přál on sám! Sám s tím přišel, že chce mimi a trval na tom.

Hovořt jsem se snažila právě pořád a dokola. Furt. Má všechny příznaky deprese a to velmi silné. Tvrdí, že až se za rok vrátím do práce, že bude všechno jinak, ale jak to mám vydržet? Chybí mi za celý den někdo alespoň příjemnej s kým se dá normálně bavit. Je to strašně vyčerpávající bojovat s někým tak uzavřeným

Když nad tím tak přemýšlím, tak on žádné koníčky nemá jenom to Pcko.

Taky jsem navrhovala nějaký víkend a všechno je na mrtvé bodě.
Jo a nestále spí, furt je unavený a vyčerpaný.
Jsem bezradnná

to je mi líto
mám takového otce, a taky nevím, co s ním....když si ho máma brala, byl prý výkvět ctností, a všechny jí ho záviděly...po svatbě se změnil a už ho to niky neopustilo, jen se to zhoršuje, poslední dobou je to nesnesitelné. nesmál se už asi dva roky. k psychologovi ho nedostane ani pár volů. radost mu neudělá naprosto nic. je těžce nemocný, a bohužel teď si ještě navíc zničil úplně nový mercedes, svůj dávný sen. měl autonehodu. ta jediná věc mu udělala radost a už ji nemá. nenávidí všecky a všecko.
i když v mém případě je to jiné než v tvém, můj otec už toho hodně prožil, a nic moc pěkného to nebylo, snad i má právo být takový, ale tvůj manžel je mladý kluk....

těžko říct. snažíme se mu vařit, co má rád. nenávidí naši barabiznu, tak jsme s mami sehnali malíře, opravily jsme, co se dá...on bohužel nemůže fyzicky dělat skoro nic, asi i proto je takový, připadá si méněcenný. a hlavěn si svůj život představoval jinak. třeba je to i problém tvého muže...měl jiné představy, chtěl něčeho dosáhnout a nepovedlo se?

zkus ho obdivovat, i kvůli nějaké blbině, dej mu šanci něco vyrobit, zařídit, cokoli, a pak mu dej najevo, že je skvělý, že to tak zvládl. poslední dobou jsem ze sebe třeba dvakrát udělala blba,a tvrdila, že tady v tom místě nedokážu zaparkovat, a nechala jsem to na otci (řídit umí dobře) a pak mu dala najevo, že je super, že to já bych tady do takové mezery se nenacpala...on totiž po auonehodě není moc fit, a taky ho nechceme nechat řídit samotného, protože se mu dělá náhle nevolno, proto ho musím všude vozit, což upřímně nenávidí. on to nepřizná, ale připadal si na chvíli potřebný, a i takové blbiny ho aspoň na chvíli dělají příjemnějšího. z dlouhodobého hlediska to je samozřejmě na nic

taky si s ním nevíme rady. někdy i celý den nepromluví ani slovo, je to dost depresivní.

nechci být nějak nezdvořilá, a nemusíš odpovídat,jestli nechceš...ale na lipo a podobně jsi byla kvůli sobě, nebo třeba kvůli pocitu, že když budeš krásnější, bude on lepší? moje mami je totiž moc pěkná, vypadá minimálně o deset let mladší, otci ji všichni závidí, totéž se někdy říká o mně. a taky myslím, že se o něho dobře staráme, máma skvěle vaří, má vkus...ale pro něho to nemá žádný význam, bohužel necení si toho.

Sama píšeš, že vlastně nikdy žádné koníčky neměl... Jen jste asi žili jinak a tak ti to nepřišlo...

Pokud on s tím něco nebude chtít dělat, pak ty s ním těžko hneš...

A co se změní, tím, že ty půjdeš do práce ? Že budeš někde jinde, s jinejma lidma a jeho neháš v klidu ?

Já tedy nevím - pochopitelně depresi mít také může a i to tak vypadá, ale pokud odmítá řešení... Pomoc...

Copak vy nemáte nějaké kamarády ?

My jezdíme kařdý rok - parta ( lidi co už mají děti jezdá pochopitelně s nima ), týden chalupa v ČR, týden u moře, společné víkendy... A tak ...

Tak něco zorganizuj a vymysli..Má on nějaké kamarády ? Spojte sílu a ovlivňujte ho všichni ...

Bruce78
někdy je to k ničemu. jestli je na tom podobně jak můj otec, nemají šanci. on ani přátele nemá, nestýká se dokonce ani s rodinou, nemá na ně ani telefon, natož víkendy s přáteli....lidi mu lezou na nervy. kdyby bylo doma malé dítě, asi by se zastřelil. nevím, co to je, ale je to strašné. divná diagnoza. takové ty klasické rady nezabraly. držím palce santaně, ať je to v jejím případě jinak.

tak to jsi vystihla....u mého otce je toto jeho jediné přání...jděte všichni pryč, potřebuju klid. dokonce i pod stromek si přeje jen "klid"....třeba to tak santanin manžel opravdu myslel

imoen
Já vím, ale on je mladej.. Mám spíš pocit, že tak trochu byl takový vždy.. jen to tak nevnímala... že po něm možná te´d, když je doma a mají dcerku chce něco - co jeho ruší..že si nedovedl představit, jak ten život bude vypadat..

Co ? Není to možné Santano ?

Bruce78
to je možné...že dítě skutečně moc chtěl...a najednou není doma klid, a je třeba někoho hlídat, strat se...že mu nedošlo, co dítě obnáší.

Asi ano holky, je to tak... teďka tu mám malou, tak vám večír k tomu napíšu víc. Hnedle je mi líp, když někdo chápe tenhle můj veliký problém, protože on na venek vypadá uplně normálně

Tak to je milééé, tiež som trpela depresiami a práve takéto "blbiny" sú doležité. A ešte by som povedala, že na jednej strane depresívny človek odmieta ľudí, ale keď tých ľudí prejde trpezlivosť a nechajú ho tak, je mu ešte horšie. Vyzerá to ako detinské správanie, ale ono to v tej hlave je nejaké celé dopletené a nie je to trucovanie.

Nedá sa zistiť od jeho rodiny a kamarátov, či sa niekomu nezveril, čo ho trápi? A jemu samému to nevadí, že je na tom, ako je? Lebo depresia je strašne ubíjajúca, ja by som dala vtedy čokoľvek za to, aby ma to prešlo, ja som kľudne naklusala k psychiatrovi. Skúšala si ho tam vziať? Aby skúsil prášky, ak sa nechce vykecávať psychológovi. Hmm?

Stella
jo, deprese je odporná, a hloupé je, že většina lidí, pokud ji nezažili, nedokáže toho člověka pochopit....je divné, že člověk na jednu stranu nemá sil být s lidmi, a na druhou stranu bez nich nemůže být. taky jsem si tím prošla....zapudila jsem tím skoro všecky známé a přátele. to je mi velice líto. a nejvíc asi to, že mě oputili s pocitem, že jsem nevděčná, a podobnými pocity...ale člověk si za tu depresi fakt nemůže. a velice špatně se z ní dostává , mně nepomohla ani antidepresiva, až poslední dobou se vzmáhám na nohy.

takže santanko, chce to jednu velice těžkou věc: trpělivost. člověk v depresi, i když zdánlivě okolí odmítá, ho současně i potřebuje, protože jak zůstane sám, je na tom opravdu zle. s mužem je to ještě těžší, ženy mají tendenci o svých problémech a trápeních mluvit, muži ne, bohužel. chce to najít tu jedinou věc, která člověka vytrhává z letargie, a i když se zdá být hloupá, nebo tak...tak se aspoň pokusit ji člověku dát nebo umožnit.

Santana

Ahojky, podobné příznaky měl můj švagr. Nechci tě strašit, ale odmítal se léčit na deprese, nevím jestli mužský to dělají z ješitnosti - ale chtěl to zvládnout sám. Tak dlouho se v tom plácal a odmítal pomoc, až v únoru skočil z okna. Do svého neutěšeného světa tahal švagrovou a ta dlouho odolávala. Pak si našla přítele jako ventil (ani se jí nedivím) a švagr to vyřešil po svém. Fakt tě nechci strašit, ale dokopej muže k lékaři
Deprese jsou hnus a sám si člověk fakt nepomůže. Je dokázáno, že mozku cosi chybí a správný lékař to chemicky doplní....

Santana
Ahoj, ráda se podělím o svou zkušenost, protože to co ty tu popisuješ mám už naštěstí za sebou. Přítel měl stejné příznaky...není to přímo deprese...říká se tomu ještě jinak...promin ted si nemužu vzpomenout, ale později to snad napíšu

U nás to naštěstí bylo mírnější o to, že si přítel nechal vysvětlit, že by mohl zkusit psycholožku. Klíčové slovo je "zkusit". Můžeš manželovi nabídnout jen jednu návštěvu - jen at to zkusí. Mě pomohlo při přesvědčování přítele, aby si uvědomil, že to takhle dál nejde ani jemu samotnýmu se přeci takový život nelibíl a mě tak hrozně MOC chyběl doma smích! Přitom já jsem velmi "vysmátej" člověk.
Taky mi pomohlo, přítele přemluvit na jednu návštěvu a ujistit to že se to nikdo kromě nás dvou nedozví.
První návštěva trvala asi dvě hodiny - dvě hodiny si s paní psycholožkou povídal o svém životě. Pak se dohodli na jednich práškách, které nejsou vyložene antidepresiva, ale je to něco daleko mírnějšího a zabírá to postupně - je to na dlouhodobé užívání. Což sem ráda, protože známá má velkeé zkušenosti s antidepresivy a často mají vedlejší účinky - třeba únava. No...a pak se stal zázrak....už po první návštěvě se příteli znatelně ulevilo! A za pár dní se vrátil můj muž! Zase se směje a rozesmívá mě!
Vím, že to co ted prožíváš je hrozně těžké, ale snaž se být ted ta silná a podporovat ho! Já jsem byla silná celou dobu, nedala jsem na sobě znát že se bojím, ale když prášky zabrali, tak jsme se pak u kamarádky doma vybrečela - nejen z toho že sem v sobě měla strach ale i z úlevy že je to za námi.
Držím ti palce. Můj přítel má naštěství tu povahu, že za mnou přišel a snažill se mi své pocity popsat, ale jsem si jistá, že až tvůj mažel pochopí, že to taky dělá nejen pro sebe ale i pro vaší dceru tak to půjde!

Bruce78
stejně by mne zajímalo jak si sehnat kamarády? já ze školy mám holky, ale ty se moc nebaví s mým přítelem ty kluci..on kamarády má v práci, ale ti kluci zase nechcou chodit se svýma holkma jako ve 4 a tak..tak jak dál?