Bordelář versus puntičkářka

Já jsem jednou někde četla, že neustlaná postel je lepší kvůli bakteriím (nebo mikrobům nebo prostě nějakým breberkám) z toho důvodu, že na tu ustlanou postel mají lepší přístup. Ale tohle berte holky s rezervou, to klidně mohla být nějaká novinářská kachna

Asi tak nějak

To si nemyslím, jen mám ráda čistotu, pořádek, ve věcech systém a řád.
Vždy jsem ve všem byla pořádná, důsledná a puntičkářská.

Reaguji na Adka:

No nevím nevím... Ovšem pokud ti to nevadí a jsi takto šťastná, tak proč ne. Mimochodem, jak se tu tak teď kolem sebe rozhlížím, nechtěla bys mi přijít uklidit?

OKP - provází rituály, vtíravé myšlenky a stavy úzkosti, nic takového nemám. Jen mám ráda perfektně uklizeno, což jde se 2 zvířatama těžko, tak jsem nucena uklízet častěji, abych pořádek udržela. Nemám ráda plýtvání potravinami, proto si dávám pozor, abych nemusela vyhazovat nic prošlého, tak proto ten systém v ledničce.
Jsem něco jako Monika z Přátel.

Mám potřebu uklízet jen doma, na návštěvách to nefunguje.

Škoda

Reaguji na petraparis:

Neuklízej po něm zatni zuby. Vím, že to potřebuješ uklidit, ale když to uklidíš bude dělat ten ****** pořád, protože bude vědět, že to uklidíš a pokud tě uklízení nebaví, tak to utni v začátcích

Jak to tady tak čtu celé dny, tak mi příjde, že jsou tady všechny přehnané uklízečky. Já mám ráda čisto a uklizeno, ale neřeším to a když se nestihne uklidit dnes udělám to zítra.

Zkus zapojit přítele.Dokud nemáte děti a jste zamilovaný.Hlavně po něm nic nepředělávej a pochval ho.Je to těžké,ale určitě je lepší se přemoci a pochválit.Než od rána do večera dřít a uklízet.

My to máme ještě horší, my jsme dva laxní bordeláři Naštěstí spolu ještě nebydlíme natrvalo, jinak bysme už dávno zmizeli mezi horama nevyžehleného prádla. Já po sobě uklidím takový ten "nechutný" ******, jako špinavé nádobí, vyluxuju, umyju koupelnu.... ale roztahané oblečení, boty, papíry a knížky mě nechávají chladnou. Přítele by nechala chladným i mrtvola jezevce uprostřed obýváku Pozoruji ale, že ho to naše soužití donutilo trochu víc se snažit. Když už není zbytí, tak ten koš vynese, vyndá myčku, jednou jsem ho dokonce přistihla žehlit! Takže doporučuju se tak nesnažit a dát mu šanci zapojit se do pracovního procesu

Jen teď přemýšlím, jestli je horší žít s tím bordelářem, nebo puntičkářem. Ale já bych asi nedokázala žít s puntičkářem (ve stylu, jaký tady holky popisujete vy). Sice mám taky ráda pořádek, ale když nemám čas nebo se mi nechce, tak prostě uklizeno není a žíly mi to netrhá. Fakt se tím nehodlám stresovat a mít za zadkem někoho, kdo by mi neustále připomínal co mám dělat, nebo po mě všechno pořád uklízel, tak se asi zblázním. Vždyť doma má mít člověk klid a pohodu, ne tohle

Jakožto pracující žena bych se v životě nesmířila s rolí neplacené osobní komorné, takže soužití s chronickým bordelářem by v mém případě nezafungovalo. Momentálně se snažím "vychovávat" svého kolegu v práci, choval se jako 3leté děcko. Nejprve jsem nepořádkem trpěla, pak se pokoušela o diplomacii, teď už si servítky moc neberu, a pozoruji, že se čím dál lepší. Ovšem svému chlapovi bych maminku dělat nechtěla - nezdá se to, ale je dost časově náročné a unavující.

Holky, normálně mě ta diskuze tak vyhecovala, že jsem se vrhla na pořádný úklid. Skoro vánoční
A k tématu - když jsem se před 3 lety stěhovala s přítelem do našeho prvního společného bytu, taky byl hrozný bordelář. Co kde upadlo, tam to leželo třeba týden, dokud mi nedošla trpělivost a neuklidila jsem to. S postupem času ale musím přiznat, že se trošku lepší. Já nejsem úklidový fanatik - opravdu mi vadí špína, ale takový ten "tvůrčí chaos" mi nevadí. Pak se jednou za čas dokopu, všechno pořádně uklidím, a zase mám na nějakou dobu pokoj

takhle to má přesně moje máma a my ji za to odsuzujeme, protože nadává, když není neco podle ní, není v přesný čas uklizený a umytý nádobí, nadává, když mám hadry na židli atd... já z ní teda už pěním a štve mě s tím, když chce takový pořádek a baví jí to, tak at si to do puntíku udělá sama, jasně že základní věci udělám, ale aby bylo všechno přesně tak jak má být, tak na to já nemám už kvuli tomu bych s ní nemohla pořád zít