Studentské spolubydlení v novém městě - pravidla, rady, tipy

Reaguji na Helena:
toho se nějak extra nebojím - neb si libuju ve vaření zdravých jídel a nečekám, že by mi někdo ty brokolicové a podobné mixy zbaštil .. i když, člověk nikdy neví že - takže o co člověk nechce přijít, raděj syslit v pokoji jo?

Nám vyhrazené poličky fungují náhodou, asi záleží s kým bydlíš Jinak co se týče financí na věci do kuchyně a koupelny, záleží na domluvě, my to máme tak, že každý měsíc nějaký ten drobný každý dá a jedna slečna to potom nakupuje, na úklid koupelny a kuchyně máme služby, každý týden má někdo jiný. Podle mě je určitě lepší bydlet jen s holkama, než jsem tam šla bydlet, tak jsem je neznala a celkem se to dá zvládnout, občas je ale docela problém, třeba s čistotou koupelny, vážně bych nevěřila, jaké jsou některé holky prasata, ale to bohužel ke spolubydlení patří, jinak pokoj mám svůj vlastní, potřebuju mít svůj klid aspoň tam.

Já jsem měla štěstí na fajn spolubydlící - kluky, byla s něma sranda a dokonce po sobě i uklízeli, akorát jejich metalové hudební produkce jsem moc nemusela, ale nepřeháněli to. Zato jedna dívka byla opravdu na ránu, vyjídala cizí jídlo z lednice apod.
Pokud máš ráda svůj klid, vol raději holky. Zdá se mi, že je větší pravděpodobnost, že nebudou dělat b.ordel narozdíl od kluků.

Osobní zkušenosti nemám, ale moje kamarádka bydlí v bytě se dvěma holkama.Taky říkala, že ji nebude vadit po nich uklízet, ale ouha, bylo to horší než po malých dětech, pořád se hádaly a byla napjatá atmoféra. Domluvili se na určitých pravidlech,jak budou uklízet ( každý týden jedna osoba), lednička rozdělená podle přihrádek a jakž takž to teďka funguje.

Bydlet s holkama chce dobrý nervy no Já měla spolubydlící na pokoji perfektní ale ta co bydlela vedle v pokoji všude její vlasy, ******, prach, červené kapky od krve na zemi v koupelně... věčně si všechno přivlastnila, prostory v ledničce, skříně, věšáky... jednou mi vytáhla věci z ledničky aby si v mém patře mohla vychladit džus s vodkou ...
Hrozná... navíc měla pištivý hlas a furt si tam zvala kamaráda, který měl zase moc hrubý... no kolem půlnoci výborná kombinace

Uff tak hrozné, jak tady popisujete to zase nebylo, za dva roky se mi nic neztratilo z jídla a já bych si zas nedovolila vzít něco, co mi nepatří, ale jak koukám, tak je to docela běžné. Hlavně si určit hned na začátku nějaký pravidla, jak s úklidem atd. Jinak pokud jde o tu čistotu, tak leda nějaký holky, který už znáš a víš co od nich čekat, u cizích je to vždycky o náhodě. Nebo se zkusit domluvit? Nevím, já bydlím s 5 dalšíma holkama a zatím to přežívám a to už je co říct

Nerušit sousedy. Študácká specialita..

Já jsem přišla o nervy i o iluze poměrně brzy. Vydržela jsem to rok a půl a obdivuju se za to Ze začátku jsem se taky těšila na pařby a jak si to budeme s holkama užívat, ale opak byl pravdou. Neskutečný b*rdel, kravál, omezování základních potřeb.. kradlo se jídlo, ztrácely se věci, věčně člověka rušily cizí návštěvy, chodili k nám pravidelně nocovat cizí lidi, nikdo nechtěl uklízet, nikdo nechtěl přispívat na společně kupované věci.. Už bych do toho nikdy nešla. Ale záleží na tom, co chytneš za lidi.

já mám jen takovou perličku
Stěhovala jsem se do Plzně ( ale tedy do samostatného pokoje ), kluk co mi pokoj pronajímal byl hroznej sympaťák a už na prohlídce mě děsně přitahoval... No, a co se nestalo, nastěhovala jsem se, první den jsme koukali na film..a do tří dnů spolu chodili,po té začal spal místo u sebe v pokoji u mě, a teď už je to skoro rok a pronajali jsme si byt jen pro nás dva...
takže takové nastínění, jak to taky může dopadnout

Jinak co se spolubydlení týče, tak u nás moc nefungovalo nic, všude večně ******, neumyté nádobí, vana jak kdyby se v ní koupalo deset horníků, ztrácející se jídlo, věčně přespávající návštěvy které nejen že byli hrozně hlučné, ale taky se třeba hodinu sprchovali....za mě už nikdy víc.

Moje zkušenost je taková, že doporučuji jednoznačně bydlet s kluky. V otázkách úklidu tě nechají rozhodovat (takže poslouchají), nehádají se, nekradou ti kosmetiku, jsou strašně vděční, když uvaříš, také chtějí svůj klid, dá se s nimi normálně bavit a nebuzerují, když zrovna nemáš náladu si hned po sobě umýt nádobí. Ale bydlela jsem vždy a pouze s vysokoškoláky.

Poprvé jsem bydlela s holkou a klukem, každý ve svém pokoji. A bylo to... nic moc. Brzy mi došlo, že přítel té slečny je jaksi čtvrtým obyvatelem bytu, byl tam častěji než já, vůbec nejezdili k rodičům. Taky byla chyba předpokládat, že když jde někdo do spolubydlení, je ohleduplný a např. nezabírá si opakovaně koupelnu na dvě hodiny (romantická koupel ve dvou). Taky mi vadilo, když používali moje nádobí, protože neměli svou pánvičku - byli jsme dohodnutí, že nádobí každý svoje, ale nevadilo by mi, že si ji půjčili, ale zároveň bych taky čekala, že ji po sobě umyjí a ne že přijdu večer ze školy a budu si umývat mou pánvičku, abych si vůbec mohla udělat jídlo. Jednou si zas z lednice vzali moje suroviny a nepřišlo jim ani automatické mi je zas co nejdřív dokoupit... A neustálé žádání, jestli by si chlapec mohl ztlumit hudbu... popř. jestli by jeho zhulení kamarádi nemuseli v noci tak řvát. No, naštěstí jsem se po pár měsících odstěhovala.

Druhé spolubydlení bylo moc fajn! Byly jsme 4 holky, pokoje po dvou a společný obývák. Toho sdíleného pokoje jsem se bála, že nebudu mít žádné soukromí, ale bylo to v pohodě, s holkama jsme si dost sedly, ony viděly, že i já jsem spíš klidnější, tak si vybraly mě, přestože měly i jiné zájemce. Neměla jsem nikdy žádný problém, s úklidem jsme se tak nějak střídaly, věci mi nikdo nebral, nádobí po sobě každá umývala... Věci na společnou potřebu (saponáty, toaleťák...) jsme kupovaly taky tak nějak nastřídačku, prostě abychom všechny investovaly cca stejně. Občas jsme pořádaly společné vaření, že jsme třeba hromadně udělaly palačinky a měly fajn večer Někdy u nás přespával přítel mé spolubydlící, tak jsem spala v obýváku, jindy ona to samé udělala pro mě Druhá zkušenost teda bez problémů, ale spíš to bylo o lidech - ideální by bylo jít spolubydlet s někým, koho znám...

Super příspěvky holky, jak vidět, je to vždy a vždy o lidech

Za mě osobně jsem za smíšené spolubydlení, ale ideálně pouze s chlapama . Jedna moje čerstvá zkušenost mluví za vše, holky co se mnou bydlely v bytě se proti mě domluvily a začaly na mě házet u majitelů špínu (přitom byt mám pronajatý já, ony mají se mnou smlouvu o spolubydlení) a nevím co ještě, přitom opak je pravdou - uklízet jsem uklízela povětšinou já, ony málo kdy, věčně špinavé moje nádobí (to by tak nevadilo, že si ho půjčovaly, od toho tam bylo, že jo, ale že kdykoliv jsem něco potřebovala použít, tak jsem si to musela po nich napřed umýt), stálé návštěvy, které přespávaly tak často, že se většinou zvýšil počet obyvatel na dvojnásobek na skoro celý týden. Holky mi to pak vysvětlily tím, že si očividně vydělávám víc peněz, než je zdrávo (to opravdu nevím kde na tom byly ) a můžu se přestěhovat jinam.

Já nikdy nechtěla na kolej, jsem od dětství zvyklá na vlastní a dost velký pokoj a klid...
Z finančních důvodů jsme s partnerem však usoudili, že bude lepší bydlet ještě rok každý na své koleji. No a teď jsem si zrovna podala kolejní přihlášku na další rok, protože je to naprosto super bydlení
Naše kolej je teda hodně malá, cca 40 lidí, takže se všichni známe, pořádáme procházky po Praze, nákupy, společné večeře, párty, snídaně atd atd...
Na pokoji bydlím se 2 holkama... Jedna je naprosto má krevní skupina- pohodářka,odhadne kdy potřebuju od ostatních klid, má ráda stejné jídlo, a prostě si hodně rozumíme
Druhá je ukrajinka, hodná, milá, ale prostě odlišná kultura. Až teď poznávám, že je hodně důležité, jaké má každý člověk zvyky.... Takové drobnosti, které mi připadají hodně zvláštní, nepochopitelné, někdy až nechutné (jsem puntíčkářka)- např. pověšený mokrý ručník (po sprchování) na židli s čistým suchým oblečením...
Takže občas mi rupnou nervy a některé věci mi lezou hodně krkem, tak se jdu radši projít nebo sednou na kafe s někým z jiného pokoje
Ale teď bych neměnila, i když se těším na společný byt s přítelem