Dlouhodobě nezadané

No,to jsem nečetla,ale něco a tom třeba bude.Mě plno chlapů řeklo,že vypadám nepřístupně,sebevědomě a že jsem moc samostatná.Kamarádi mi říkají,že mě neznat,tak se mě bojí oslovit,prý by se báli,že je pošlu k čertu a hlavně ,že prý na to ,mě oslovit nemají.
nevím,to nechápu.Také si většina myslí,že mám zástup chlapů u dveří

Zanet96

Jo tohle sem si taky vyslechla...

Nahla
No,to máme pak těžkéale s tím jak vypadám fakt nic neudělám,takže asi budu sama a bude mi náležet celoživotní role pouze milenky,nikoli partnerky.

Joo asi nam nic jiného nezbude, ale co všechno ma svý výhody

Nahla
Zanet96
Jj, taky pořád poslouchám, jak někdo jako ty nemůže najít chlapa.
Aaaaaaaaaaaaaaaa, někdy už je mi z těch řečí fakt na nic. Taky nemám moc příležitostí na někoho narazit. A taky pořád slyším, že jsem moc náročná.
Nejsem náročná. To chci tak moc, když chci chlapa, který mě bude přitahovat, bude v tom trochu té chemie? Nepotřebuju, aby měl polštáře nabité penězama, aby to byl někdo vysoce postavený... prostě normální chlap.
A hlavně, nepotřebuju nějakého šamponka, který si myslí, že když mu stojím na jednu sekundu za pohled, tak se mu asi složím v rukách, či co.

Díky za toto téma... Já už jsem si pomalu začínala myslet, že jsem jediná široko daleko... Aspoň malá útěcha, že v tom nejsem sama

katttka
Rozhodně v tom nejsi sama, obdobné případy jsou i mezi muži... já jsem toho příkladem. Těch let o samotě mám za sebou už hodně. A ne že by mě to těšilo, ale život není ve všem zrovna takový jaký bysme si představovali. A potkat protějšek, nebo lépe situaci, kde se sejde více věcí, kdy si začnou dva lidé rozumět a vznikne základ k rozvinutí vztahu, který směřuje k společné cestě životem, to se každému nezadaří. Minimálně ne hned a jak ty roky ubíhají, člověku to v hlavě chvílemi vře.

Jak jsem si pročetl diskuzi, tak:
Otázkou je spíše co je podle vás "normální chlap"? Tohle bude dost subjektivní.

Třeba já sám o sobě, bych rozhodně nidky neřekl, že jsem normální. Jsem svůj, nezapadám moc do šedi, nebo stáda.

ach jo, taky k vám patřím...

mám nějak smůlu...jen jednou to vypadalo, že by ze známosti mohl být vztah, ale bohužel osud zasáhl, a teď jen můžu nosit květiny na hrob......

a řeči okolí mě fakt hodně štvou. mi samotné vadí, když se kolem všichni vdávají, žení, mají děti....a ještě to zhoršují pitomýma řečma.

taky některé z vás vadí, jak třeba přátelé říkají: a co petr (michal, milan atp.)? vždyť je to hodný kluk, zkus to s ním....marjá....jakoby se člověk mohl snad donutit někoho milovat. a když řeknu,že to přece nejde, tak mi řeknou, že jsem vybíravá...a to já vůbec nejsem, zaujalo mě mnoho mužů, žel obráceně to nefungovalo.

Zanet96

s tím se ztotožňuji a taky to nechápu....prý jak taková super holka může vůbec být sama?? u muže mi naprosto nejde o peníze, postavení, vlastní byty a auta....jen kdyby byl hodný, inteligentní, měl šarm a normální sebevědomí (ani malé, ani velké)....a nebyl s odpuštěním buran...

Tuax

nu, pro mě je to muž, o kterém jsem psala výš....muž s rozhledem, šarmem, co umí vzít za práci, umí se trochu upravit, není to tele, kterému musíš i pomoct vybrat restauraci, kam jít na oběd, má přehled, čte noviny, myslí mu to, není to pecivál, co nemá žádné koníčky, a ve volném čase jen posedává po barech s kámošema. muž, který netráví denně hodiny v koupelně leštěním a úpravou svého úchvatného zjevu. muž, který nemá ego až na půdu.
nemusí být pohledný, stačí ten šarm...a aby byl aspoň tak vysoký jako já (podivná podmínka, ale...pro mě důležitá). aby moc nepil, protože opilí muži se mi hnusí. z tohoto nejsem schopná slevit, protože dlouhodobě by potom byl vztah o ničem ...

nechci nic víc, než co sama můžu nabídnout...prostě (podvědomě) hledám muže, který by se mnou ladil, nebyl ani o moc výš, ani níž, než já.

nu...a takový muž už asi ani neexistuje, takže zůstanu nadobro sama

imoen
Určitě i takoví chodí po světě, neztrácej víru. Jen mi to vše přijde přesně takové jak jsem napsal výše, subjektivní. Což nic nemění na tom, že někoho takového potkat můžeš, ale i nemusíš. To už je holt život, ale rozhodně takoví jedinci existují.

Co s etýká toho alkoholu, taky bych uvítal kdyby protějšek nebyl typem člověka, pro kterého je alkohol součástí života. Sám nepiju skoro vůbec a od patnácti let jsem skoro celý následující život alkohol nevypil. Poslední roky si sem tam s někým připiju na narození jeho dítěte, na jeho narozeniny, nebo silvestra. Ale nic víc, většinou se tomu pití snažím vyhnout. Takže je logické, že by asi nebylo ideální, kdyby protějšek byl v tomto směru aktivní, vznikaly by třecí plochy.

Vždy je to o tom, uvědomit si, co sami nabízíme, na oplátku toho co požadujeme, či očekáváme. Pokud vyžadujeme, nebo si přejeme něco, co sami nejsme schopni poskytnout druhým, je to často jeden z důvodů následného krachu. Samozřejmě taky ne vždy Každý jsme jiný a přesto jsme si v lecčems podobní.

Škrtni šarm a bude to o dost snazší...

Holky, třeba vám naliju trošku optimismu do žil Já byla sama 4 roky, ale můžu říct, že i bez chlapa jsem si to fajn užívala, hlavně jsem hodně cestovala, žila půl roku až rok v různých evropských zemích takže nemám pocit , že bych to nějak promarnila..je fakt, že kdybych zůstala doma tak by na mě asi nějaká skepse přišla pač kamarádky byly zadaný tudíž na mě moc času neměly, ale ikdyž sem byla zrovna doma tak sem se snažila si naplánovat program tak, abych se nenudila a neměla čas nad tím moc bádat..ikdyž občas to na mě taky přišlo, když třeba nebylo s kým jít do kina nebo se prostě jen pomazlit atd..však víte Ale trochu to ve mně hlodalo, jestli se ještě někdy nějakej pořádnej mužskej objeví..a naštěstí objevil, život to zařídil pač nejsem typ abych ho někde 'násilím' lovila po seznamkách(ale nic proti tomu samozřejmě nemám, to já jen na to prostě neměla žaludek) Tak hlavy vzhůru, kdo si počká ten se dočká!

Já jsem něco málo přes rok sama, mrzí mě to. Samozřejmě nesnáším otázky typu: Jakto že nikoho nemám.
Možná působím nepřístupně a ne vždy odpovídám nebo reaguju příjemně na blbé otázky či výroky a podobně. Nechápu ani proč si chlapi myslí, že ženská má chlapa hned, jak zapíská.
Jo a seznamky internetové? To je na palici - člověk si tam dá 2 hezké fotky a na druhý den má schránku cca 50 nabídek k seznámení - a prohrabujte se tím denně, když vám napíšou chlapi úplně škaredí nebo nevyhovující jen proto že přes net jsou schopni holku oslovit. To bych pak denně neudělala nic jinýho než jen odpovídala na vzkazy.

u mě je zase spíš ten problém, že jakmile někoho dostanu do hlavy, tak se ho těžko zbavuju. A většinou se mi tam dostane někdo, kdo nestojí o mě. Holt prostě nerovnováha...
Pak mě to strašně dlouho drží. A už vůbec nemám chuť chodit každý druhý den na kafe s někým jiným, jenom čistě proto, abych si už "konečně" vybrala.
Jednoduše to beru, tak jak my všechny tady, nechceme prostě někoho, jenom proto, abysme mohli říkat, že nejsme sami.

No a bingo, tím pádem si vlastně za to, že nikoho nemám, můžu sama

Asi 4 roky už sám. S otázkami problém nemám, protože se mě nikdo neptá. Zřejmě se u chlapa počítá "že nemusí pršet, hlavně když kape"

Akorát občas příbuzní mají nejapné dotazy na ženění apod...