Vaše zkušenosti se schopností mužů chválit, sdělovat city a ostatní věci: )

Muži většinou moc nechválí. Není to v jejich přirozenosti.
Naopak mám zkušenost - když muž chválí a příliš sděluje city a pod., tak je to sukničkář - zalichotí kdekoliv a kdykoliv,
nebo despota - pochválí a vzápětí tě seřve , v horším případě zmlátí.
Zkrátka, přehnaná pozornost ze strany muže je mi podezřelá.

Mám podobné zkušenosti jako ty.....někteří se mohli zbláznit, aby mi neustále lichotili, ale pak byli ti, od kterých, když jsem uslyšela byť i náznak nějaké lichotky, tak jsem se málem vyvrátila z šoku
Ani jeden extrém asi není dobrý....když jsem měla přítele, co mi pořád říkal, jak jsem krásná a miloval by mě i kdyby já nevím co, vymýšlel originální dárky a maličkosti...tak to bylo sice krásné, ale musím přiznat, že se mi to taky brzy zajedlo a za chvíli mě to začalo otravovat a přestala jsem si ho vážit...až jsem na sebe za to byla i naštvaná a říkala jsem si, co já bych jako chtěla Spíš by mě zajímalo, jestli to mají holky taky tak...někdy mám pocit, že je vážně pravda v tom, že my ženy nevíme, co chceme.....
Když jsem zase ale měla přítele, co mi nikdy nepolichotil, tak mi to docela sráželo sebevědomí a pořád jsem měla o sobě pochyby a hledala chyby....i když jsem jinak sebevědomá, tak tohle mě docela ovlivnilo...

zatím mě všichni partneři chválili sami od sebe několikrát týdně někdy i denně...ale ne tím úlisným způsobem, aby bylo po jejich, spíše, když jsem se hezky oblékla, nalíčila a pod..

Reaguji na MKay:
Já mám taky takovou zkušenost. Spíš bych řekla, že muži většinou chválí víc, než je třeba. A skutečně nejde jenom o snahu se zalíbit a něco získat, jde i třeba o rodinné příslušníky. Řekla bych, že muži jsou přímější a tak nějak upřímnější, takže pokud se jim na vás něco líbí, tak to prostě řeknou... anebo neřeknou

Já to třeba svému příteli poznám na očích - vidím, kdy se mu libím, kdy mi to sluší, že jsem pro něj přitažlivá Nemusí nic říkat, stačí, že mu zasvítí oči A to je pro mě víc než slova.

taky tak.. ten pohled "woow" mluví za vše

Ano, mám stejný názor ... a mám ráda, když za chlapa mluví činy, nikoliv jen prázdná podbízivá slovíčka , viz :

Reaguji na dadabus: taky tak

jo jo, moje čerstá zkušenost... plná pusa pěkných řečiček, ale jakmile dojde na lámání chleba, tak člověk zjistí, že se nemá o koho opřít.
A pak někomu věř :/

to není od věci tento komentář. Muž, který dává své city najevo příliš často, může docela brutálně "otočit", když je tak plný emocí... takto jsem se scházela a rozcházela s jedním jižanem několik let. Oba v tom máme dodnes alespoň mírně city, ale to je tak vše. Dlouhodobé soužití bylo na Chocholouška.
Nyní mám spíš flegmatika a dodnes mírně bojuju s tím, že je to zas druhý extrém, ale už jsem ho snad jakžtakž pochopila.

Shrnula bych to tak, že žádná obecná kategorie "muži" neexistuje. ))

přesně

můj muž mi řekl, že mě má rád a že se mu stýská /jezdí často na služební cesty, třeba na 2-3 týdny/ a že tohle platí do odvolání a proto mi to neopakuje, protože to platí pořád takže tak

jinak muži nejsou asi na slovíčka, ale na činy, a opravdu to mají v hlavě jinak nastaveno.. nedávno jsem četla knížku LÁSKA A ÚCTA a ta mi velmi pomohla otevřít oči a pochápat ten mužský svět..