Před 3 lety jsem se seznámila s kamarádem Markem. Normální fajn kluk, se kterým jsem se ovšem moc nescházela, jen jsme si sem tam napsali.
Mezitím jsem si našla před rokem přítele Petra, se kterým jsem byla donedávna, ale museli jsme se rozejít, neklapalo to, z čehož jsem stále smutná, mám ho pořád ráda, nejspíš jsem to sama v sobě ještě neukončila. Po rozchodu jsem se začala více kamarádit s dlouhodobým kamarádem Markem, jak už jsem o něm psala. Byli jsme spolu denně, bylo mi skvěle, zapomínala jsem vedle něj na svůj předchozí vztah a rozchod, nic mě vedle něj netrápilo, byla s ním vždy sranda. Jenomže jak už to bývá v přátelství mezi holkou a klukem - většinou se jeden zamiluje - Marek mě začal mít rád víc, než jako kamarádku. Nejdřív se mnou chtěl jen do postele, to byl, si myslím, jeho původní úmysl a já jsem na toto téma kolikrát prohodila pár narážek, které jsem ale nikdy nemyslela vážně, protože si to neumím ani představit, natož, aby se to někdy mohlo uskutečnit. Pak mi ale přiznal, že se do mě zamiloval, že jsem pro něj víc, než čekal a že je sám překvapený. Z mojí strany to tak prostě ale bohužel není, protože v sobě stále nemám uzavřeného Petra, jak už jsem psala a Markovi bohužel lásku opětovat nemůžu, necítím k němu to, co on ke mě a ani mě zdaleka tak nepřitahuje, jako já jeho.
Na to mi před pár dny řekl, že se přestaneme scházet, že se trápí a nemůže se mnou být denně, že to utne radši celé dřív, než bude pozdě. Jenomže já si zvykla na to, že jsme spolu neustále, x měsícu jen a jen spolu, spoustu srandy, fajn dnů a najednou bum.. Dost se trápím, mám ho strašně ráda jako kamaráda, moc si ho vážím a mohu o něm jako o jednom z mála lidí říct, že je to opravdu spolehlivý a pravý přítel. Nikdy jsem nechtěla, aby na tom náš vztah ztroskotal, i když jsem mu to říkala už dřív - už jsem to začínala cítit, že se to nejeví jen jako obyčejné kamarádství. Teď mě začal nějak úplně ignorovat, na zprávy nereaguje, nesnáším ten pocit, že ho ztrácím a zjišťuju, jak moc ho mám ráda, jak moc pro mě znamená, jak moc mi přirostl k srdci. Chtěla bych, aby to bral stejně jako já, ale to prostě asi nejde. Nevím, co mám teď dělat, jak to celé vyřešit, chybí mi. Mám ho nechat zatim být? Myslíte, že to bude zase OK, až se z toho oklepe? Řekla jsem mu, že to chce celé čas. Že mu teď jednoduše neumím dát to, co by chtěl. Co byste dělali na mém místě Vy? Budu ráda za každý názor a radu 
Přeju fajn zbytek dne a předem děkuji.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Nechci přijít o skvělého kamaráda
Poslat SZ
Zažila jsem to samé, co ty. Akorát by teda oba byli bez partnera, ale nějak to tam nebylo na začátku. Pak se stalo to co tobě, kamarádství mezi klukem a holkou neexistuje. Ted se spolu už nebavíme. Každý máme svého partnera, ale i ted mě to hrozně mrzí..
Do mě se taky tak zamiloval dlouholetý kamarád. Já si nikdy nedokázala představit něco víc. Byl spíš jak brácha. Od té doby, co mi vyznal lásku, jsme se spolu přestali prakticky úplně bavit. Já mu nemohla nikdy dát, po čem toužil a předstírat, že jsme kámoši by mu jen ublížilo ještě víc. Už je to několik let, když se potkáme, pokecáme, vždycky ho hrozně ráda uvidím...ale to je tak všechno.
U mě to bylo jak přes kopírák, dlouholetý kamarád s kterým jsem se začala vídat více po rozchodu s bývalým přítelem. No a jak to tak bývá kamarád se do mě zamiloval, bylo to hrozně brzy po rozchodu a já se na to opravdu necítila. Naštěstí to pochopil a nechal to být.
Třeba ho to časem přejde, sice to už asi nebude jako dřív, ale vídat by jste se teoreticky mohli.
Já si myslím, že se s tebou nebude chtít jen kamarádit a že to ani nikdy nechtěl. Prostě si myslel, že to někam povede, nikam to nevedlo a tím to končí. Nech ho být.
Cituji ILChazz: Prostě si myslel, že to někam povede, nikam to nevedlo a tím to končí. Nech ho být.
Jednoznačně. Kamarádství je pouze výmysl. Holky samozřejmě chtějí mít "kamaráda", kterému budou brečet na rameni, že je nějaký chlap nechal a nechat se od něj zvát na kafe ( co kdyby nakonec "kamarádka" povolila, že ) - no a ve finále snad ještě po něm budou chtít, aby se spolu s nimi těšil, až si najdou nějakého nového pořádného frajera, ne ? Sama jsem si tímhle kdysi dávno prošla, ale je to fakt holý nesmysl a oběma to nic nedává. Nech jej být, ať si najde ženskou, která jej bude brát jako Chlapa a ne jako tester na své sexuální narážky, nemyšleny vážně. To, že to celé utnul, jen dokazuje, že má rozum v hlavě.
Nech to být a nech ho jít. S velkou pravděpodobností už se stejně nikdy nebudete kamarádit tak jako předtím, bude to jiný. Můžeš to zkusit, ale spíš to vyšumí. To se stane hodně lidem, je to přirozená reakce. Život jde dál...
méně než
10 příspěvků
Reaguji na Johanita: HOLKY.. Nevím, jestli se stal zázrak, ale potkali jsme se. Potkali jsme se, objal mě, řekl mi, že jsem mu chyběla a šli jsme spolu na jídlo a strávili spolu zase půl dne, jako předtím, než se tohle celé stalo. 
Mám hroznou radost. Zároveň ale nevím, co to má znamenat. Sám to chtěl utnout a dnes se ke mě choval, jako kdyby se nic nedělo. Jsem z toho trochu zmatená..
Chyběla jsi mu.. Ty jsi šťastná, že máš kamaráda zpátky, jenže jemu jsi chyběla tak moc, že se rozhodl být Ti nablízku a doufat, že k němu i ty pocítíš víc, než kamarádství. Takže za pár dní, týdnů, měsíců vás čeká úplně stejný rozhovor, jaký jste už jednou absolvovali, protože on nevydrží čekat věčně
Já jsem zažila něco podobného, akorát že to bylo obráceně. Já se zamilovala do kamaráda, ale on mé city neopětoval. Já v naději, že se to změní, jsem s ním trávila co nejvíce času, začali jsme spolu bydlet - celé to trvalo dva roky. Žádná láska se nedostavila, nakonec se ukázalo, že mě měl jen proto, abych ho živila, což jsem pochopila až zpětně. Rozešli jsme se v nejhorším vztahu, jakým jsme mohli a já mu i přesto děkuji za zkušenost, neboť chybami se člověk učí. Nicméně z čeho neslevím je, že přátelství mezi klukem a holkou, fungovat nemůže! 
Jak už tu psala Reaguji na DannySmile: za pár dní to se to vrátí do starých kolejí a budeš to řešit neustále dokola, dokud se začnete třeba i nenávidět. Lepší je to utnout dřív, než bude pozdě, jak už ostatně řekl on sám.
