Bydlení u přítelovo rodičů.

Přítel bydlí s rodiči v bytě nebo v domě? Je to těžký rozhodování, chápu, že se ti tam nechce, ale je to o lidech, určitě se dá takto bydlet, ale chce to toleranci a ohleduplnost všech. Můžete si to třeba vyzkoušet, můžeš u nich strávit nějakou dobu a pak se rozhodnout, jestli do toho půjdeš.

Šmarjá, jeho máti má raka, k tomu chodí do práce a ještě se stará o dospělýho chlapa... Hm, pěkný... Foukání hlavy mi přijde už dost za hranicí...
Takže, jak to dopadne: nakvartýruješ se tam a maminka se začne starat i o Tebe. Tobě o se to začne zajídat a prosadíš si, že ne a zvládneš se o vás postarat sama. Máti to bude líto, že jí bereš chlapečka jejího ještě ve vlastním kvartýru. Začne mýt kydy, že to či ono by udělala/dělávala líp. Soužití s babou bude čim dál víc na švestku, chlap bude lítat mezi váma a nebude vědít, koho se zastat. Atmosféra hodně zhoustne.
V týhle fázi se buď rozejde s Tebou nebo se konečně odstěhujete. K tý čarodějnici starý nepůjdeš už nikdy ani na kafe.
Tak to vidim já, včetně vývoje nazývání tchýně.
Good luck.

Ellenuschko
Ale bohužel tak, jak nastiňuješ, to klidně může dopadnout.
Nebo alternativa bez té fáze, kdy se "maminka začne starat i o Tebe", ale rovnou bude očekávat, že se o chlapečka postaráš stejně kvalitně, jako by to dokázala ona, a bude do tebe vandrovat, jaká jsi neschopná.
Zažila jsem na vlastní kůži a nikdy, nikdy více.

Ale ne, vážně. Pokud bydlí v bytě, o společném bydlení bych neuvažovala ani na vteřinu. Pokud v baráku a s nějakou možností soukromí, hodně pečlivě to zvaž a dej tomu nějakou zkušební dobu. Od partnera bych vyžadovala příslib, že pokud to nebude z mého pohledu klapat, bez řečí se stěhujeme.

Elenushka to vystihla

Já si myslím, že to bydlení u jeho rodičů není dobrý nápad. Jestli jsem to dobře pochopila, tak by jste měli svůj vlastní pokoj, ale o zbytek bytu byste se s rodiči museli dělit a to právě může být problém. Kdybyste měli vlastní bytovou jednotku třeba v domku rodičů, tak by to bylo v pohodě, ale takhle to přináší spíše samé problémy (od toho, že nebudeš moct mít věci utřízené a srovnané tak, jak by to vyhovovalo Tobě až po to, že Tvoje "skorotchýně" uvidí, jaks e u přítele ne-staráš apod. Prostě to enbude Tvá vlastní domácnost). Plus účel společného bydlení je vyzkoušet si, jak budete fungovat ve dvou - prostě jak Vám to půjde, jestli budete vše zvládat nebo jestli jeden z Vás má přemrštěné nároky nebo naopak je až moc líný. To dle mého nezjistíš, dokud budete bydlet u přítelových rodičů (zvlášť pokud píšeš, že když nemusí, tak lecos neudělá a nechá se "obskakovat"). A tohle je potřeba zjsiti dřív, než se spolu rozhodnete spolu investovat do vlastního bydlení.
Třeba můj přítel je super, když bydlíme ve dvou, tak mi s lecsčím pomáhá apod. Ale kdyby jsme si měli společné soužití prověřit bydlením u jeho maminky, tak bych nic z toho nezjistila, jelikož by nemusel nic moc dělat - a asi ani já A časem by mi to prostě na mozek lezlo a asi by to vedlo jen ke zbytečnému zhoršení vztahů....Takhle si jednou za čas když přijedeme na víkend užívám, že nic nemusím a ona je taky spokojená Takže já radím jít do vlastního, byť pak bude déle trvat ušetřit.....Zato už budete přesně vědět, co od sebe můžete čekat a nezhoršíte si zbytečně vztahy s jeho rodiči.

No, tohle by mělo šanci v tom dvougeneračním domě. Jestli to takový není, tak bych fakt o tom ani nepřemýšlela. Společná kuchyň udělá zle. Já třeba kdysi bydlela u bývalýho a jeho máma byla z těch línějších, to teda nebylo starání, ale zase úpění, že nám dělá votroka.
Každopádně, dej pozor, fakt abys dobrovolně nestrčila hlavu do oprátky. Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.

Do bydlení bych šla jedině v případě, jak už tu bylo řečeno, kdyby se jednalo o rodinný dům, nejlíp takový, kde budete mít třeba celý patro jen pro sebe... vážně bych se nechtěla s rodiči dělit o koupelnu, záchod, obyvák, nebo kuchyň (přece jen, každá je zvyklá vařit jinak...)

Bydlí v bytě.. ložnice rodičů hned vedle pokoje, v koupelně slyšim že si někdo v kuchyni povídá.....ukazuju přítelovi ty komentáře...že to je přesně ono čeho se bojim...a krásně napsáno Ellenuschka to výborně vystihla Já jsem dost paličatá no...chci si dělat věci po svym...On by se prý snažil, aby jsme žili jako dvě rodiny, co spolu bydlí, takže všechno zvlášť...každej by jsme jeli to svoje...prej i samostatnou ledničku...maj jednu navíc v chodbě...no je to těžký...zatim jsme se domluvili na odkladu do září, kdyžtak by to šlo zkusit na měsíc třeba...ale jak pak vysvětlim rodičum že už s nima bydlet nechci

Reaguji na Kaira25: já bydlím s rodiči taky v bytě a nedokážu si představit, že by jsme tu s přítelem byli třeba měsíc v kuse.. na občasný přespání je to dobrý, ale to jsme stejně vždycky zalezlí u sebe v pokoji.... zatímco, když jsme u něj v domečku, tak je to dobrý, to tam máme celý patro pro sebe...

V bytě? No, já Ti to povím tak, moji rodiče do mých 4 let bydleli taky s máminýma rodičema v bytě. Ona tenkrát studovala, táta dělal na fakultě. Pak se stavěla naše bytovka svépomocí, tak byl táta furt na stavbě. Já byla náročné dítě, celé noce jsem provřískala. Byt byl 2+1, umakartové jádro.
Našim manželství vydrželo, prarodičům taky. Mezi tátou a babičkou jsem pociťovala napětí, ale né nijak vážné, docela se uznávali.
Takže ono to jde, ale musí se sejít takové osobnosti, které spolu vydrží a mít předem rozdělené role, které nesmí nikomu vadit. U nich to bylo tak, že babička vařila a byla to její domácnost. Mamka měla za úkol studovat a starat se o mě. Táta měl za úkol chodit do práce, na stavbu, nebýt drzý a nedělat problémy. Děda byl velice nekonfliktní a mírný člověk, babičce zcela oddaný.
Všem bylo jasné, že jde o provizorium.
Já bych toho schopná nebyla, na to jsem moc výrazná osobnost.
Myslím, že když se dostavěla bytovka, všichni si strašně moc oddechli.
Další věcí bylo to, že to bylo za komančů, kdy to bývalo běžnější tenhle model, taky život byl asi jednodušší v tom, že nebyly stresy z práce, jídlo a životní náklady tak drahé. Teď nechci spustit nějakou politickou debatu, ale tak to prostě bylo. V dnešní době oproti minulý vyvstává spousty možností hádek na téma - proč tolik plýtváš vodou/proudem, proč kupuješ drahý nebo naopak levný (nekvalitní) jídlo, proč tolik utrácíš za hadry a kosmetiku, teď třeba situace, že přítel bude chtít večír vyrazit sám, nechá Tě samotnou se starejma, když se zašiješ v pokoji, budeš nespolečenská, sedět s nima u tv taky nic moc. Nebudeš moct chodit nahá nebo v prádle po bytě, abys nesváděla starýho a nepohoršovala tchýni. A spousty dalších a dalších maličkostí.

Nebo Ty si budeš chtít vyrazit sama s kámoškou. Zvládne tchýně bez keců Tvůj návrat, kdy ve dvě ráno přijdeš ovíněná, v předsíni něco převrhneš, vyluxuješ lednici a následně si na hodinku pohovíš v koupelně pod tekoucí vodou? Pak vlítneš na přítele, hlasitá jak zasloužilá pornoherečka a druhý den vyspávat do desíti? I to se může stát. Nebo ne? 😊😊😊

tak běž do podnájmu rovnou,nemá smysl se o nic ani pokoušet.
Nevím sice kolik chceš našetřit na nějaké vlastní bydlení jen tak odhaduji pár milionů a to stejně nestihneš našetřit ani u rodičů tvého partnera neb tam déle než půl roku nevydržíš.Neuděláš teplou večeři,nakoupíš do lednice divné jídlo,budeš hodinu blokovat koupelnu ráno a podobně - kluk je doma zvyklý,ty tam budeš cizí.Nemá to smysl.

Pokud nebudete mít vlastní kuchyň a vstup do baráku žádné soukromí nečekej. Nějak nevidím smysl v soužití 2 generací ,nevyhovuje to nikomu a ani neprospívá. Pokud chcete být spolu tak běžte do pronájmu, ale stěhovat se k jednomu z rodičů je blbost, to můžete každý bydlet tam kde jste a nadále se navštěvovat.

souhlasím s holkama a ještě si naděláte akorát špatný vztahy s rodiči nebo sami mezi sebou...prošla jsem si tím..a poznamenalo to můj pohled na společné soužití a s rodiči to už nikdy nebudu zkoušet.

Řekla bych něco jako "našli jsme super byt a stěhujeme se", nemusíš to nijak jinak zdůvodňovat. Když se jedná o byt, tak do toho bych nešla.