Ahoj,
jmenuji se třeba Pavel, to je vcelku nepodstatné, jsem prostě chlap. Vím, že jsem na webu, který je určen něžnějšímu pohlaví, ale potřebuji to někam napsat a ulevit si...
V létě po příjezdu z dovolené jsem u přítelkyně, se kterou jsme chodili 7 let ( z toho poslední 3 roky spolu bydleli) objevil SMSky od někoho jiného. Bylo to čistě náhodou, když jsem se potřeboval prozvonit a najít svůj telefon. Neměl sem odvahu je číst a v první chvíli jsem nevěděl co dělat. Přemýšlel jsem, že poruším své zásady a vlezu ji do telefonu, což sem nikdy neudělal. Neudělal sem to ani v této chvíli, ale taky sem nevydržel to dusit v sobě a okamžitě jsem se jí zeptal co to má znamenat.
V následujících chvílích se mi zbořil svět. Přítelkyně mi řekla, že už se mnou není šťastná a že si píše s někým jiným. Musel sem pryč, sedl do auta a odjel, hodinu nebo dvě sem přemýšlel jak s tím naložit a co dělat. Když sem se vrátil proběhl rozhovor, ve kterém mi vyčetla snad vše co je na mě špatně, že sem jí nedal prstýnek po kterém toužila, že mám špatný vztah k dětem a že by ze mě nebyl dobrý otec, že moc sedím u PC, že jsme spolu nikam v poslední době nechodili, že spolu nemluvíme. Že nemáme moc peněz...
Přitom jsme měli krásný vztah (aspoň já si to vždy myslel), na začátku to bylo takové to dětské chození, první rok jsme spolu vůbec nespali. Poté sem začal jezdit k jejím rodičům, ona k mým. Po 4 letech vztahu jsme si pořídili byt a vzhledem k našim platům, jsme si oba vzali úvěr. Byt jsme kompletně předělali, časem pořídili i pejska (i když to bylo spíš náhodou a já s tím moc nesouhlasil), ale bylo to naše zlatíčko. Už zhruba po roce chození sem věděl, že to je ta pravá ženská se kterou chci strávit život... Jenom sem ji to nikdy neřekl, neprojevoval sem svoje city, neříkal že jí miluju, měl sem...
Vůbec mě nenapadlo, že by ten okamžik kdy sem vzal její telefon do ruky tak ovlivní můj další osud. V prvních chvílích sem si vůbec nepřipouštěl, že se blíží náš rozchod. Byl sem naštvanej a druhý den odjel k rodičům. Nemohl sem s ní prostě být po tom co mi řekla. Po dvou dnech sme se sešli, já sem čekal, že se mi omluví, já sem byl připravenej to všechno hodit za hlavu, odpustit a zapracovat na sobě i na našem vztahu. Místo toho mi řekla, že chce být radši sama a že neví co teď chce. Nevydržel jsem to a začal sem brečet.
Další 2 týdny byly špatný, přestal sem jíst, přestal sem spát, jenom sem bulel. Možná sem měkej, ale prostě sem nevěděl jak dál. Snažil sem se jí psát, dokazovat jak moc mi na ní záleží, vozil jí květiny, snažil se jí přesvědčit. Nic nepomohlo... Dokonce sem našel i toho kluka a ptal se jak to mezi nima je, protože ona mi to nikdy nepřiznala a řekla, že spolu byli jednou na kafi. To mě ale bylo dost divný, když by se rozešla kvůli 2 měsícům psaní smsek a jednomu kafi. No řekl sem mu, že o svojí holku budu bojovat, že jí mám moc rád a je pro mě všechno. Nepřijel sem mu rozbít hubu nebo něco podobnýho, takovej nejsem. On mi na to jen řekl "tak jí to ty **** řekni".
Nic nepomohlo, po 3 týdnech se se mnou rozešla, po týdnu sem se už stěhoval pryč. V těch chvílích sem se cítil jak troska a udělal sem jednu věc za kterou se stydím, vlezl sem na její facebook a zjistil, že ten kluk se kterým si psala není první a že si už cca před rokem začala psát s jedním svým kamarádem z dětství a že se spolu i scházeli na zábavách na který jezdila beze mě. Jel sem za ní, chtěl vysvětlení, nedostal sem ho, že prý už spolu nechodíme tak co tam vůbec dělám. Udělal sem scénu, zůstal tam do rána. Nic sem jí neudělal, to bych si nikdy nedovolil! Ani sem se jí nedotkl, chtěl sem jen vysvětlení a byl sem zoufalá troska...
Teď je to půl roku, jsme finančně vyrovnaní, ale já místo toho abych se posunul dál, nemůžu. Já jí pořád miluju a byl bych schopnej jí vše odpustit. Za toho půl roku sem jí pozval do kina i na večeři, ale vždy odmítla s tím, že na to nejsme připraveni a ať si nedělám zbytečné naděje, že mě nechce zklamat. Nevím co dělá, nevím jestli je s tím klukem, i když se mi něco doneslo. Jsem asi blázen když pořád čekám, že se něco v jejím myšlení změní, jenže já jí pořád vidím jako tu pravou... Vím, že jsem udělal spoustu chyb, připouštím, že nejsem dokonalej, ale vím, že spousta věcí se dala řešit, jenom by musela chtít.
Jsem hrozně zklamanej ženskou, o který sem měl jen to nejlepší mínění, a se kterou sem chtěl prožít zbytek života...
Poslat SZ
hehe rýpnutí nakonec
Galerie obrázků
