Milé dámy, mám spíš problém sama se sebou a potřebuji se vypsat. Začala jsem nový vztah, trvá to už pár měsíců... ale není bez mráčků. Je to zvláštní, měli by jsme být pro sebe noví a neokoukaní, zatímco teď se to na nás jen sype samé proti.
Jako každý máme minulost a do naše vztahu se nám minulost docela vsí*á. Můj EX - nevypisuje pouze mně, ale i jemu - Vyřešili jsme, neřešíme = jeho ztracený čas né náš..
Jeho rodina je proti našemu vztahu. Jsem o 10 let mladší, mají mě ještě za puberťáka snad i dítě.. co já vím.. a jelikož jsme z jedné malé vesnice, věří tomu co se kde špitne. Uznávám, že jsem měla zajímavou pubertu, ale "vyblbnutí" mám za sebou a chci JEHO. Vyřešili jsme. Pro něj uzavřená kapitola a mně je z toho občas smutno jako třeba teď.
A poslední problém je ve mně... Necítím se extra zamilovaně, bláznivě a to mě děsí. Naopak vím, že miluji, že bez něj být nechci a že je to skvělý chlap pro budoucnost. Je opravdu zamilovanost po čase, ve vyšším věku jiná ?
Jde o to, že jsem se celou dobu řídila tím, že začátky vztahu jsou ty nejkrásnější. Já si samozřejmě nechci stěžovat, ale nejkrásnější byl první měsíc, než se o nás vědělo. Vím, že kdyby jsme spolu byli na pustém ostrově, neměli by jsme problém s ničím. Proč je okolí tak zlé ... Nechci, aby jste mě utěšovali. Nečekám nic, spíš jen doufám, že některá z Vás na tom byla stejně a teď s ním má 2 děti a šťastné spokojené manželství.