arrow
profile_image
MalinkaBoo
od 30. 3. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Reaguji na Enelya: Deja-vu(nebo jak se to hergot píše) to mívám taky, někdy je to až nepříjemné..ale znám to moc dobře...

arrow
profile_image
rory mojeid
od 12. 2. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na hellokity: No né že by jsi mi právě nenahnala husí kůži! tohle zažít, tak mě klepne.

arrow
profile_image
rory mojeid
od 12. 2. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Deja-vu snad ani tolik nemívám. Ale spíš takový "věštecký" stavy. Že se mi o něčem zdá a druhý den se to stane. Takový náznaky, chvilkový momenty. Nevím, jak to popsat. A kolikrát právě nevím, jestli se mi o tom zdálo nebo už jsem to jednou zažila nebo co. A s těmi pocity věšteckých schopností jsem před nějakou dobou narazila na článek, že takový pocit má hodně lidí, hlavně žen a to po třicítce, kolem čtyřicítky (už si nejsem jistá, co tam psali). Ale do toho věku mám ještě daleko
Ale k tématu - z dětství mám několik zážitků, fakt živých, dala bych snad ruku do ohně za to, že se to fakt stalo. Ale když to vyprávím našim, tak ti nechápou, kde jsem k tomu přišla, že nikdy se nic takového v našich životech neudálo.

Že s takovým tématem začínáte takhle navečer, baby!
Já jsem jednou zaslechla hlas, co mě volal jménem, otočila jsem se, ale nikdo nikde a v tu chvíli kolem mě profičelo auto, kdybych se nezastavila, tak je asi po mně.. myslím, že anděl strážný..

arrow
profile_image
Mifulka
od 21. 2. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Spíš,než v dětství mám plno zážitků ze současnosti. Bylo by to na hodně dlouhé povídání. Mám zážitky,jak s duchy tak s anděly,skřítky. Duchové jsou někteří dobří,někteří ne. Skřítkové jsou takový vyčůraný. Nebudu tu nikoho děsit. Napíšu spíš něco pozitivního. Není nic krásnějšího holky,než když na vás mluví anděl. Poznáte h podle toho,že má krásný utišující hlas a říká vám samé krásně věci (pozor,může na vás mluvit i přivtělěná bytost a může se skrývat za anděla) Nikdy v životě jsem necítila takolik něhy a lásky jako od těch nahoře. Všem bych přála pocítit tu obrovskou lásku co k nám andělé vysílají. Je to něco překrásného. Dobrou noc a hezké sny

arrow
profile_image
DragonLady
od 10. 12. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Já si snad ani nic nevybavuji, ale přítel mi vyprávěl, jak jako malé dítě (tak 4-5 let) býval často nemocný -opakované zápaly plic, jak se mu zdávaly děsivé sny apod. Potom jednou se jeho rodiče o tom bavili s jejich známým - senzibilem a léčitelem, který jim doporučil jednoduše přesunout postel do jiné části domu. Od té doby se zápal plic, horečky a noční můry nevrátily.

PS: Když jednou od toho známého odjížděli, tak jim říkal, ať si dají pozor na cestě domů, že se něco stane s autem. V polovině cesty jim praskla hadice od chladiče... S tímto pánem mají historek více.

arrow
profile_image
kwb7princess
od 17. 8. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na Mifulka: já mám také svého andílka a sice se mnou nikdy nemluví, ale pomáhá mi. Od dětství se mi stálo spoustu věci, kdy mi všichni říkali, že jsem měla víc štěstí, než rozumu a já vím, že štěstím to nebylo. A když jsem se cítila osaměla, vždy byl se mnou, několikrát mě i obejmul, když jsem to potřebovala.

arrow
profile_image
Clementine
od 2. 6. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Když jsem byla malá (tak 4roky) bála jsem se tmy, kdykoliv jsem byla sama ve tmě brečela jsem na celé kolo. Když mě naši nechali jednou v noci u babičky na chalupě samotnou ve tmě v ložnici abych se vybrečela tak jsem po chvíli přestala brečet a začala se smát. To rodiče i prarodiče vyvedlo z míry, šli se na mě kouknout a já jim řekla že si povídám s černou paní. Já si nic nepamatuju ale ještě dneska mi to občas děda připomene.. Moje mamka mi říkala že než si to babička s dědou koupili tak tam umřela nějaká paní která v černém oblečení obchází chalupu a hlídá jí, ona jí prej jako malá občas viděla před chalupou... Na u chalupu jezdím dodnes a nikdy sem tam nic divného neviděla ani neslyšla. kdykoliv si na tu historku vzpomenu běhá mi mráz po zádech.

arrow
profile_image
anysekk mojeid
od 25. 7. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Wow, občas ve mně při čtení vašich příběhů až zatrnulo..
Patřím mezi ty "citlivější" z vás, takže podobných zažitků mám jak z dětství, tak z nynější doby hodně. K těm z dětství se už vracím spíš jen s úsměvem a určitou nostalgií, postupem času ta prvotní hrůza a děs naštěstí pominuly.
Jedna z těch úsměvnějších je, když jsem se cca ve 3 letech naučila básničku (tedy spíš mě ji někdo naučil) a všem jsem tvrdila, že mě ji naučil strýc, který byl v tu dobu cca 10 let po smrti. Nikdy jsem ho neznala, ani se o něm doma nemluvilo, takže do dneška nikdo nechápe, jak jsem na to přišla... Já to mám dnes v paměti už jen útržkovitě, ale pamatuju si, že mě to učil nějaký pán a říkal, že až se mě budou ptát, kdo mě to naučil, ať řeknu "strejček Štěpinu".
Jinak ještě bydlím s rodiči v cca 150 let starém domě a tam se dějě něco stále (opravdu nejsem blázen, protože stejné věci vidí i přítel, někdy i rodiče). Ať je to v noci bílý stín za dveřmi, otevírání dveří nebo hodinu se houpající obrázek bez jakéhokoliv závanu větru.

arrow
profile_image
sequanka mojeid
od 17. 11. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Kdysi mi jedna kartářka říkala, že děti mají do určitého věku otevřené tzv. třetí oko- to znamená, že vidí a slyší, to co dospělí už ne a že až mi nějaké dítě bude vykládat, že si s někým vykládá a já ho nevidím, mám mu věřit. Taky mi říkala, že si děti pamatují svůj předchozí život- např. můj synovec se už jako jednoletý hrozně bál obrázků medvěda( přitom ho nikdo nikdy medvědem nestrašil) nebo když ho viděl v tv tak utíkal pryč a ona mi říkala, že je to tím, že v předchozím životě ho možná napadl, nebo ho usmrtil. Jo a to třetí oko se většinou pokud se nějak nepodporuje časem uzavře, pouze u někoho zůstane jako silná intuice nebo schopnost předvídat.

Když jsem byla malá tak se mi v noci chtělo strašně na záchod, tak jsem vstala a šla jsem. Když jsem v předsíni rozsvítila naproti mě přijížděla malá čarodejnice na sporáku a ja se jí tak bála až jsem se počůrala. Aspoň takhle si to pamatuju

arrow
profile_image
ivca88
od 13. 11. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Když mi bylo +- 10, tak jsme se přestěhovali do rodinného domku. Několikrát jsem v noci slyšela příšerný ženský řev, když jsem to řekla mamce, přesvědčovala mě o tom, že se mi to zdá. Jednou jsem to ale slyšela i za bdělého stavu, strašně jsem se pak bála sama doma...po nějaké době to ustalo a o pár let později nám sousedka pamětnice vyprávěla, že v našem baráku došlo asi před 60 lety k brutální vraždě, chlap kvůli žárlivosti podřezal svou ženu...Když mi to říkala a já jsem si vzpomněla na ty mé zážitky z dětství, málem jsem se po*** . Dnes jsem přesvědčená, že jsem slýchávala křik té zavražděné ženy.

arrow
profile_image
Aspera
od 7. 5. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na MalinkaBoo:
Tak teď jsi mě hodně pobavila čekala jsem jiný konec

Jinak mně se stávalo hodně divných věcí jako dítěti. Pamatuju si dvě vidiny: jednou jsem si hrozně přála, aby dojel táta domů z práce dřív než usnu. Ale bylo už pozdě a já musela jít spát a táta se v práci zdržel. Bylo mi to líto a když jsem usínala, viděla jsem ho sedět na mé postely zády ke mně - samozřejmě to on nebyl. Pak se mi stala další příhoda u babičky: spala jsem s ní v jedné místnosti, ona ležela na posteli na druhé straně místnosti a naproti mojí postele byla dvě křesla a večer jsem jí v jednom z těch křesel uviděla. Hnusně a zákeřně se na mě usmívala, takový ten vražedný úsměv. Když mi neodpovídala na moje dotazy co dělá o půlnoci v křesle, tak mi došlo, že se mi zas něco zdá, mrkla jsem na postel kde měla spát babička a ona tam opravdu spala - vidina najednou zmizela Pak se mi u té samé babičky stalo, že jsem si hrála v přízemí u schodů do prvního patra a z něho jsem najednou uslyšela dramatickou hru na klavír a do toho takový ten ženský operní zpěv, ještě doteď si ten zvuk vybavuji - to byl hodně zvláštní zážitek. A jako poslední věc co se mi stala (a tu mi dodnes nikdo nevěří), byla u mojí druhé babičky. Zemřel nám děda, nijak zvlášť jsme ho neznali, jako dítě jsem ho viděla párkrát a skoro pokaždé opilého takže žádné super vzpomínky. Proto si myslím, že se pak děly věci, jaké se děly, možná mu to po smrti bylo líto, tak se alespoň připomněl. Mamce ve stejnou dobu co děda umřel, praskl v ruce jen tak hrnek po jeho obvodu, prostě z ničeho nic. A po pohřbu nás nechali dospělí se sestrou na chvilku u babičky v obýváku, seděli jsme na gauči a v tom jsme uviděli jak se táhne kábl od televize směrem od nás jako had, jakoby ho někdo přitahoval, koukali jsme na to jak z jara asi půl minuty, ten kábl se pořád "plazil" za obývací stěnu (kábl byl v zásuvce u toho gauče kde jsme seděli se sestrou a vedl za obývací stěnou až k televizi), pak jsme se koukli na sebe, a začali z toho pokoje zdrhat jako o život

arrow
profile_image
Aspera
od 7. 5. 2012
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Reaguji na krevetka05:
čarodejnice na sporáku, to je hezké

Jinak jak tu někdo psal o tom, že si děti často s "někým" povídají, tak s tím určitě souhlasím. Znám hodně lidí, co si z dětství vybavují, že za nimi chodil nějaký pán nebo si s někým prostě povídali a ani jim to tenkrát nepřišlo divné. Ale stát se to teď, tak se z toho každej minimálně zblázní

arrow
profile_image
thunderlight
od 6. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Teda, některé příběhy jsou docela strašidelné

Taky přispěju troškou do mlýna.
Mohla jsem mít kolem 12 ti let. V noci jsem se vzbudila, nevím přesně v kolik a zarazilo mě, že něco do okna svítilo modře, posadila jsem se na postel a podívala z okna - na obloze byl zvláštní modrý objekt který nádherně blikal a svítil jasným modrým světlem.Toť vše. Vím na stopro že jsem nesnila, ale zbytek si nepamatuju ani za nic.
Dodnes to mám v živé paměti (táhne mi na 30) a často se mi ten zážitek vrací...

A ještě jeden.To mi bylo o dost míň...vylezla jsem z dětské postýlky a zamkla jsem se omylem v pokoji (samozřejmě jsem neměla tušení, co dělám). No a pak si jen pamatuju, že jsem se klepala strachy v postýlce a brečela jsem na celé kolo v domnění, že do okna mi leze čert (to byl taťka, který lezl po žebříku přes okno do pokoje a musel mi odemnknout) Asi to byl tak traumatizující zážitek, že si ho pamatuju dodnes

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené