Přítel odjíždí do Ameriky - vztah na dálku

Taky to v současné chvíli máme s přítelem na dálku, ale jen dočasně, asi 4 měsíce. 6 let mi přijde opravdu hodně, nicméně, pokud by každé tři měsíce byl na měsíc doma, tak by se to zvládnout dalo. Ale otázka je, jak se změní ten vztah, když spolu většinu času nebudete, poznáte nové lidi a ve 20 se taky pravděpodobně oba ještě dost změníte a třeba nakonec stejně každý budete chtít něco jiného. Ale jestli se máte fakt rádi, tak bych to aspoň zkusila a uvidíš, jak to bude fungovat, rozejít se můžete vždycky.

Já bych řekla, že to samo půjde tak nějak do ztracena - obávám se, že pod vlivem nových školních zážitků na obou stranách váš vztah prostě vyšumí. I když on přijde na měsíc, ty zrovna budeš mít hodně učení, nebudete mít na sebe prostor.
Jak to bere on ?

Já se právě také obávám toho, že to tak nějak vyšumí... Nikdy jsem ho neviděla brečet, a teď neustále brečí jak želva, jsme z toho oba dost zdrcení. On mi neustále říká, že nikoho jiného než jsem já nechce, a že pokud ho budu i přesto chtít, tak bude nejšťastnější člověk na světě. Já jsem v podstatě jediný člověk, který tu byl vždy pro něj, rodiče bývali cca půl roku v Americe a nechávali ho tu samotného. To stejné i teď, většinu času bude sám ve velkém domě v Americe, kde nikoho nezná...

Já myslím že dopředu řešit rozchod, nebo nějakou budoucnost v tuto chvíli nemá moc cenu. Uslyšíš názory, jakože se to zvládnout dá, nebo že se to zvládnout nedá, protože to půjde do kopru . Každý vztah je jiný, těžko soudit, jestli zrovna ten váš je opravdový. Budete to muset prostě vyzkoušet

Přijde mi každopádně škoda se rozcházet, když jste tomu ani nedali šanci, na druhou stranu je zbytečné si nalhávat, že to nebude těžké. To bude a moc. Měla jsem vztah asi půl roku s angličanem, takže na dálku - bydlel v Londýně. Ale můžu říct, že dálka byla asi ten nejmenší problém co jsme měli. Za tu dobu jsme se viděli cca měsíc v Praze, pak pár měsíců nic, pak opět přiletěl, pak jsem po čase letěla za ním já..Jinak jsme si v podstatě skypovali, on měl zapnutou webku v podstatě pořád - i v práci , nebo když hrál doma hry na pc, nebo se díval na filmy a tak. takže tady ten smutek z toho, že nejsme spolu se zvládnout dal, nedá se to moc popsat, ale když jsme si ty kamery nechávali takto zapnuté, i když jsme zrovna jen netelefonovali, abysme si něco řekli, tak to bylo takové....zkrátka jako bysme byli spolu Bylo to docela romantické...Mně to teda po tom půl roce přestalo bavit, nicméně to rozhodně nebylo kvůli dálce, byly k tomu jiné důvody, které tady nebudu pitvat. Takže za mně se to dá, ale je to fakt těžké a nevím, jestli bych to 6 let zvládla.

Otázka taky je, jestli byste třeba po těch 6 letech vztahu na dálku nezjistili, že spolu nedokážete fungovat normálně, což se taky stává. Člověk se po 20 ještě docela změní, dospěje, zážitky a všechno okolo ho trochu změní...Kamarádka měla přítele na škole v Americe a taky se dohodli na vztahu na dálku, po dvou měsících se rozešli, oba dva se podvedli a prostě to ani jeden z nich nezvládnul, rozcházeli se nicméně přátelsky a přáteli zůstali, celou dobu si i po rozchodu psali a pokud vím, tak po jeho návratu se normálně vídají, on si bude brát nějakou slečnu, co poznal tam. Takže to si musíte říct vy dva, záleží na vašich povahách a cílech, taky tom, jak moc se máte rádi. Držím palce

Vyšumí to samo... Omezila bych srdceryvné plačtivé výlevy, je to k ničemu, rozchod bych teď neřešila, čas ukáže neumím si moc představit, jak může rodina donutit 20letého muže jet studovat do Ameriky, zřejmě nechápu "dospělost" dobře. Asi to sám chce. 6 let je hodně dlouhá doba, no.

Aspoň že mi v pondělí začíná škola a budu myslet na jiné věci.
Všem moc děkuji za reakce.

Já vám fandím! na druhou stranu 6 let je šíleně moc a jste hodně mladí a jak už tu někdo psal, tak se budete osobnostně vyvíjet a měnit. Bude to strašně těžké, ale strááášně. Dovedu si představit, jak bych kamarádkám záviděla, že mají přítele u sebe a ty ne a byla bych dost frustrovaná..Ale taky to záleží na povaze..
Já už bych po zkušenostech do vztahu na dálku nešla. Ale asi bych ti poradila tak, ať to určitě zkusíte. Pokud by tě to ale začalo frustrovat, ukončila bych to a tajně doufala, že až to oba dostudujete, najdete k sobě cestu.. Pokud se máte tak rádi, tak by mě to ani nepřekvapilo. Ale dva mladí lidé, 6 let od sebe.... Z pohledu jen svého rozumu bych radila se asi rozejít a vyzkoušet si jiné partnery a pak se k sobě vrátit Ale tak jako říkej to srdci...

Naprosto souhlasím. Plnoletý už je, takže rodiče mu nic přikazovat nemůžou. Nevidím jiné vysvětlení, že tvůj přítel to taky tak trochu sám chce, jinak by prostě nejel.

Za mě to cenu zkusit má Jestli-že vám to vyhovovat nebude, tak za každou cenu to držet asi nebudete. Ale jestli bude jezdit opravdu s pravidelností domů, s tím, že do toho bude doma o těch prázdninách celé 3měsíce, tak já osobně bych to vydržela, když by mi ten člověk za to stál. Hlavně i jak píšeš, že nastupuješ na medicínu a ta si myslím, že Tě zaměstná až až. A ty narozeniny, svátky....to by mě taky tolik netrápilo. Určitě budete často na skypu atd.
Jinak znám i případ, kdy on jezdí takto do ciziny pracovně na půl roku, nebo na tři měsíce minimálně a doma je jestli měsíc, max dva. a fungují takto už 8let, s tím, že už se teda chtějí usadit.

Reaguji na alexiik031:

No tak to teda nevím, Když mi bylo asi 14, myslela jsem si, jak v 18 nebudu dospělá, plnoletá. V 18 letech jsem se sama sobě smála, že to není tak horké. Kor u kluků, kteří jsou "zaostalejší". Rodiče ho finančně podporují určitě a často rozhodují ještě, i když mu 18 bylo....nemyslím si, že 18 let je nějak směrodatných.

Reaguji na MyselfLady: Myslela jsem to tak, že od 18ti podle zákona není nikdo povinnný "poslouchat" rodiče. Jestliže má nastupovat na VŠ, maturitu jistě má, takže není problém si najít (kor u muže) nějakou práci, byť i za 15 000, ze které by společnými silami se svou přítelkyní zaplatili nájem atd. Nedokážu si představit, jak mě ve 20ti letech někdo k něčemu nutí

Reaguji na alexiik031:

Jojo, já to chápu. ale každý to má doma nastaveno jinak. A za mě - já si dovedu představit. Moji rodiče jsou dominantní dost a zkrátka poslouchat se musí. A upřímně - jestli je to inteligentní kluk (což není pochyb) přijde mi "nemysl", aby se spokojil s "nějakou" prací, jen aby zatáhli nájem, kor když přítelkyně nastupuje na medicínu. Je to šance a je super, že to rodiče můžou dopřát, tak by byla škoda, aby toho nevyužil. ale to je můj uhel pohledu, který může být pro jiné velmi, velmi odlišný.

Reaguji na MyselfLady: Ano, v tom s tebou naprosto souhlasím, ale právě z toho všeho vyplývá, že i přítel tam chce jet. Což nevnímám jako nic špatného, jen ať své přítelkyni pak netvrdí, jak s ní chce zůstat a nebrečí jak želva, když to je i jeho rozhodnutí

Může to vydržet, nemusí - mám kamarádku, co studovala v USA cca 4 roky a je stále s klukem, se kterým chodila předtím. Jezdila často domů, celé prázdniny byli spolu, on byl několikrát za ní a dneska už spolu normálně bydlejí v ČR a vypadá to hodně vážně...Takže dopadnout to může fakt všelijak, "preventivně" bych se nerozcházela, spíš bych viděla, jak se to bude vyvíjet.....
Narozeniny a svátky bych fakt neřšila, jsou důležitější věci, ve kterých je fajn podpora partnera a i tos e dá případně zvládnout přes telefon/skype. jasně, není tot akové, jako dkyby byl tady, ale správný chlap umí podpořit za všech situací. Mě takhle přítel i jen na dálku ohromně pomohl.....